Emisní kontrola se blíží a mnoho řidičů začne být nervózních už jen proto, že auto poslední týdny zlobilo – cukání, kouř, nebo prostě vyšší žízeň po palivu. Emisní limit však snadno překročí i vůz, který nevypadá staře, jen mu chybí pár základních údržbových zásahů.
Servisy dlouho upozorňují, že při testu emisí nejde většinou o vážné závady. Spíš je problém v tom, že se majitel na auto dlouho ani nepodíval. Přitom drobná kontrola několika míst zabere chvilku a výsledek bývá překvapivě zásadní. Podobné zkušenosti pravidelně zveřejňuje i německý autoklub ADAC, který rozebírá nejčastější důvody, proč vozy v emisích neobstojí.
Vzduchový filtr: malá součástka, velký rozdíl
Filtr vzduchu bývá často přehlížený, jenže když je zanesený, motor se jednoduše zadýchá. Nasaje málo vzduchu, směs je pak moc bohatá a celé spalování se rozladí. Spotřeba vyskočí nahoru, výfuk se zakouří víc než zdrávo a hodnoty emisí se zhorší. Servisy dokonce uvádějí, že pouhá výměna filtru dokáže u některých dieselů snížit kouřivost o desítky procent.
Stačí oddělat víko boxu filtru a na vložku se podívat. Když je tmavá, tvrdá, někde ulepená – není co řešit, dá se tam nová. Je to otázka pár minut.
Kvalita paliva mění emise mnohem víc, než si lidé myslí
Podezřelé palivo může dělat pěknou paseku. V motoru i ve výfuku pak zůstávají usazeniny, které rozbijí správné hoření. To znamená víc pevných částic i oxidů dusíku. Podle kontrolních zpráv Státního zemědělského a potravinářského inspektorátu se sice zásadní odchylky paliv neobjevují často, ale pořád existují.
Když auto škube, reaguje na plyn tak nějak opožděně nebo nepravidelně, někdy stačí natankovat kvalitnější palivo, klidně i prémiové, a udělat delší projížďku. Motor se při ní vyčistí a spalovací prostor se dá zase trochu dohromady.
Někteří řidiči tvrdí, že dražší paliva jsou reklama a nic víc — mechanici však říkají opak. Aditiva v těchto benzínech či naftě umí rozpouštět karbon, který jinak ve vstřicích tvrdne a zvyšuje emise. Nejde o žádný zázrak, spíš o chemii, která se prostě chová, jak má.
Lambda sonda: nenápadný senzor, který rozhazuje celé spalování
Lambda sonda měří, kolik kyslíku zůstává ve výfukových plynech. Když začne být unavená nebo poškozená, řídicí jednotka dostane špatné údaje a nastaví bohatší nebo chudší směs úplně mimo. Pak rostou emise, hlavně u starších aut, kde se to projeví zvýšeným CO.
Vodítka jsou jednoduchá: kolísá volnoběh, spotřeba najednou letí nahoru. Mechanik dokáže přes diagnostiku během chvíle zjistit, jestli graf sondy vypadá tak, jak má, nebo jestli reaguje líně.
Kdy je lepší návštěvu emisí radši posunout
Jestli motor po startu výrazně kouří, nebo běží jakoby na tři, je většinou lepší nechat ho nejdřív pořádně zahřát. Delší jízda vyžene z výfuku usazeniny a motor se dostane do normálního režimu. Studený agregát totiž často vykazuje horší hodnoty než ohřátý, což potvrzují i technici ze stanic technických kontrol.
Po svižnější jízdě se někdy auto chová úplně jinak. Reakce na plyn se srovnají, kouře je méně a šance na úspěch v emisích se tím výrazně zvedne.
Mnozí řidiči ale řeší emise až den před STK, což je pozdě. Prevence stojí pár stovek — nový filtr, lepší palivo, zkontrolovaná lambda — a často ušetří tisíce, protože nemusíte na opakovanou kontrolu. Když se těmto třem věcem věnujete průběžně, celý emisní test pak proběhne víceméně bez stresu; prostě jen formalita, kterou si odbydete a jede se dál.
Zdroje: adac.de, szpi.gov.cz, autoservis.cz, auto.cz, autoklub.cz