Potkat divočáka už dnes není nic výjimečného, klidně i kousek za městem. A často to není zvíře, kdo situaci vyhrotí, ale člověk svojí reakcí. Přitom existuje docela jednoduché pravidlo, které může dost pomoct.
Stavy divokých prasat u nás rostou už roky. Myslivci opakovaně upozorňují, že jich je násobně víc než dřív, takže na ně narazíte častěji. Většinou se nic nestane, ale občas dojde i na nepříjemné střety.
Důležité je uvědomit si jednu věc. Divočák neútočí jen tak. Spíš reaguje, když se cítí zahnaný nebo když má u sebe mláďata. A právě v takové chvíli rozhoduje i maličkost, třeba jak se pohnete.
Neutíkejte, to bývá průšvih
První impuls je vzít nohy na ramena. Jenže tady to moc nefunguje. Divočák umí běžet opravdu rychle, klidně přes 40 kilometrů za hodinu, takže vám uteče jen málokdo. Navíc tím můžete spustit jeho reakci, kterou nechcete.
Lepší je zůstat stát, nepanikařit a pomalu se stáhnout pryč. Klidně krok za krokem. Žádné prudké pohyby, žádné mávání rukama. Ideálně mu nechat prostor, aby mohl odejít sám, většinou to tak i dopadne.
Kdy už je to nebezpečné a čeho si všimnout
Nejhorší varianta je potkat bachyni se selaty. Malí divočáci sice vypadají neškodně, ale jejich matka to vidí úplně jinak. Stačí pocit ohrožení a může vyrazit, bez dlouhého varování.
Něco ale poznat jde. Divočák může funět, podupávat, nebo udělá krátký výpad a zase se zastaví. Takové to testování. V tu chvíli není dobrý nápad křičet, otáčet se zády nebo ho nějak zahánět pryč.
Myslivci radí držet se pár základních věcí:
- zůstat v klidu a dívat se jeho směrem, ale ne vyzývavě
- couvat pomalu, spíš šikmo než přímo dozadu
- schovat se částečně za strom nebo kámen, cokoliv pevného
- mít psa na vodítku, pes na volno bývá problém
Právě psi to často celé spustí. Divočák ho bere jako hrozbu a reaguje dost ostře, i když člověk sám nic nedělá.
Jednoduchá věc, na kterou se zapomíná
Možná to zní banálně, ale nejdůležitější je nedělat zbrklé věci. Jakmile přijde panika, jde všechno špatně. Klid většinou situaci uklidní taky, i když to není hned.
Když už by k útoku došlo, snažte se dostat za něco pevného nebo výš. Divočák útočí nízko a jeho kly dokážou způsobit hodně nepěkná zranění, hlavně na nohách. Na to je dobré myslet.
Pomáhá i prevence. V lese je lepší nebýt úplně potichu. Občas promluvit, šlápnout hlasitěji. Zvíře vás zaregistruje dřív a stáhne se. Naopak tiché plížení může vést k tomu že na něj narazíte z ničeho nic.
Les sám o sobě nebezpečný není, jen má svá pravidla. Divočák není nepřítel, spíš reaguje na to co se kolem něj děje. Když mu necháte prostor a zachováte trochu klid, většinou se nic nestane.
Zdroje: lesycr.cz, myslivost.cz, nature.cz, mzcr.cz
