Žít s mužem, který se ani po třicítce úplně neodstřihl od mámy, může být časem dost únavné. Nemluvíme o tom, že má hezký vztah k rodině. Potíž nastává ve chvíli, kdy do vašeho vztahu vstupuje třetí hlas, a to pravidelně. A často rozhodující.
Odborníci na vztahy se shodují, že aby partnerství fungovalo, musí si dva lidé vytvořit vlastní „jednotku“. Jinými slovy – oddělit se od původní rodiny. Pokud se to nepovede a muž zůstává citově navázaný na matku tak silně, že to zasahuje i do vašeho soužití, mluví se o nezralé separaci. Tedy o situaci, kdy dospělý člověk vlastně tak úplně dospělý není.
Americká psychologická asociace dlouhodobě uvádí, že emoční autonomie patří k základním znakům dospělosti. Znamená to schopnost rozhodovat se sám za sebe a nést následky. Bez neustálého schvalování od rodičů. Jak ale poznat, že tohle ve vašem vztahu trochu drhne?
1. Konzultuje s maminkou každé zásadní rozhodnutí?
Jedna věc je občas si zavolat pro radu. Druhá věc je, když bez hovoru s matkou neproběhne nákup auta, výběr sedačky pro dítě ani debata o vašich financích. Pokud její názor automaticky převáží ten váš, něco tu nehraje.
Rodinní terapeuti opakovaně upozorňují, že přílišné zasahování rodičů do partnerského vztahu zvyšuje napětí i četnost hádek. Studie zveřejněné v Journal of Marriage and Family zmiňují vliv tchyně jako poměrně častý spouštěč konfliktů. Nejde o maličkost. Spíš o dlouhodobé podkopávání vztahu, které si zpočátku ani nemusíte všimnout.
2. Má problém postavit se za vás před vlastní rodinou?
Partner, který stojí pevně nohama na zemi, dokáže rodičům říct ne. Klidně i nepříjemné ne. Pokud ale při každé jejich kritice mlčí, uhýbá pohledem nebo se dokonce přidá na jejich stranu, vysílá to jasnou zprávu. Vaše potřeby nejsou priorita.
Psycholožka Sherrie Campbell ve svých článcích pro Psychology Today píše, že neschopnost nastavit rodičům hranice často souvisí se strachem ze ztráty jejich přijetí. Muž pak raději zůstane v bezpečí známého prostředí, než aby riskoval konflikt kvůli partnerce.
Možná to znáte. Jeho matka okomentuje vaše vaření, výchovu nebo to, jak jste zařídili byt. A on jen pronese něco ve stylu tak to s ní nemysli špatně. Jenže opakované zlehčování vašich pocitů bolí. A důvěra se tím pomalu vytrácí, i když se o tom nahlas nemluví.
3. Očekává, že ho budete opečovávat stejně jako jeho matka?
Další červená vlajka? Když si partner plete vztah s mateřskou péčí. Čeká, že bude mít navařeno, vypráno, naplánované návštěvy i dárky – a sám se moc nezapojuje. Protože „tak to přece fungovalo doma“.
Sociologické výzkumy věnující se dělbě domácích prací ukazují, že nerovnováha v péči patří k nejčastějším zdrojům nespokojenosti. Pokud automaticky předpokládá, že všechno kolem domácnosti je vaše starost, stojí za to se ptát proč. Odpověď někdy zazní až překvapivě jednoduše. Protože maminka to tak dělala.
Sečteno podtrženo: Jestli na dvě nebo dokonce tři otázky odpovíte ano, nejde o drobný zlozvyk. Spíš o hlubší nastavení rolí, které se samo od sebe nezmění.
Změna možná je, ale jen pokud si problém připustí i on a bude na sobě chtít pracovat. Bez toho se snadno ocitnete v roli soupeřky o jeho pozornost. A to je boj, který se vyhrává těžko.
Praktická rada? Sledujte spíš činy než velká slova. Mluvte otevřeně o hranicích, i když to není pohodlné. A nenechte se zatáhnout do tiché soutěže s jeho matkou. Partnerský vztah má stát na dvou dospělých lidech. Pokud jeden zůstává především synem, budete u něj vždy až na druhém místě, a to časem začne vadit víc než si teď myslíte.
Zdroje: apa.org, psychologytoday.com, journalofmarriageandfamily.org
