V Maďarsku mají senioři podmínky, které by jim mnozí čeští důchodci mohli tiše závidět. Lidé starší 65 let zde cestují veřejnou dopravou bez placení jízdného a za řadu léků nedávají téměř nic, někdy opravdu ani korunu. A to vše v prostředí, kde jsou běžné ceny podle evropských statistik nižší než v Česku.
Jakmile maďarský občan dovrší pětašedesát let, vzniká mu automaticky nárok na bezplatnou přepravu po celé zemi. Platí to pro městské autobusy, tramvaje, metro v Budapešti i regionální vlaky druhé třídy. Stačí ukázat občanský průkaz, žádné složité žádosti ani formuláře. Systém je překvapivě přímočarý a funguje bez větší administrativy.
Toto opatření stát zavedl už před několika lety. Cílem bylo dostat starší lidi víc mezi lidi a omezit jejich izolaci. Podle maďarského ministerstva dopravy senioři skutečně cestují častěji než dřív, což se nepřímo promítá i do lepší dostupnosti lékařů a dalších služeb.
Léky bez doplatků díky státnímu pojištění
Podobná logika funguje i ve zdravotnictví. Maďarsko má povinné veřejné zdravotní pojištění, které spravuje Národní fond zdravotního pojištění. U některých chronických onemocnění – například cukrovky, hypertenze nebo srdečních chorob – hradí pojišťovna léky v plné výši. Pacient tak v lékárně nic nedoplácí, nebo jen zanedbatelnou částku.
Lidé s nízkými příjmy si navíc mohou vyřídit takzvanou veřejnou lékovou kartu. Díky ní čerpají předepsané léky bez doplatku až do stanoveného ročního limitu. V praxi to znamená, že velká část seniorů za pravidelnou medikaci skutečně neplatí – a to je znát.
Celý model stojí na principu solidarity. Stát sice vydá víc peněz na úhrady, jenže podle ekonomů tím předchází mnohem dražším hospitalizacím. Když si totiž starší člověk může dovolit brát léky pravidelně, klesá riziko komplikací. A to se ve výsledku vyplatí.
Důležitým pojmem je takzvaná míra úhrady, tedy kolik z ceny léku zaplatí pojišťovna. U běžných přípravků se pohybuje zhruba mezi 55 a 100 procenty. U sociálně zranitelných skupin často dosahuje plné úhrady. Oproti Česku je rozdíl hlavně v tom, že okruh plně hrazených léků pro starší pacienty je širší, i když systém samozřejmě není bez debat a kritiky.
Nižší ceny potravin i služeb
Velkou roli hrají také samotné životní náklady. Podle dat Eurostatu za rok 2024 činí cenová hladina v Maďarsku přibližně 76 % průměru Evropské unie. Česká republika se pohybuje kolem 91 procent. Rozdíl je vidět hlavně u služeb a nájmů mimo Budapešť, tam jsou ceny znatelně mírnější.
Oběd v běžné restauraci vyjde po přepočtu levněji než ve většině českých měst. Nižší ceny mívají i kadeřníci, místní doprava nebo některé základní potraviny. Naopak elektronika či dovážené zboží stojí podobně jako u nás, někdy i víc – záleží na kurzu a nabídce.
Je ale fér dodat, že nižší cenová hladina sama o sobě neznamená vyšší životní úroveň. Maďarské starobní důchody jsou v průměru nižší než ty české. Právě proto hrají výhody v podobě bezplatné dopravy a hrazených léků tak důležitou roli, bez nich by rozpočet mnoha domácností vypadal podstatně hůř.
Co si z toho vzít v české debatě
Debata o doplatcích na léky a o dostupnosti dopravy pro seniory se v Česku vrací opakovaně. Maďarská zkušenost naznačuje, že stát může cílenými kroky snížit každodenní výdaje starších lidí, aniž by musel automaticky navyšovat samotné důchody. Není to jediná cesta, ale fungovat může.
Podstatné je nastavení úhrad a jasné vymezení nároků. Pokud je pomoc dobře zacílená, dostane se k těm, kteří ji opravdu potřebují. Bezplatná doprava navíc podporuje takzvané aktivní stárnutí – tedy snahu, aby senioři zůstali co nejdéle součástí běžného života a nebyli odkázáni jen na nejbližší okolí.
Pro české rodiny, které přemýšlí o budoucnosti svých rodičů nebo o vlastní penzi, může být maďarský model inspirativní, i když samozřejmě nelze vše jednoduše převzít. Ukazuje ale, že i země s menší ekonomikou dokáže nabídnout konkrétní výhody. Otázkou zůstává, jestli by podobný systém obstál i v českém rozpočtu a politické realitě – a to už je téma pro širší diskusi.
Zdroje: eurostat.ec.europa.eu, ksh.hu, neak.gov.hu, mavcsoport.hu
