Nevidíte je. A přesto dokážou během pár dnů znehodnotit skoro celou spíž. Potravinoví roztoči patří k těm škůdcům, o kterých se moc nemluví – možná právě proto, že je sotva zahlédnete. Zatímco mola pozná člověk hned podle poletování kolem světla, tady si často všimnete až toho, že mouka jaksi „žije“ nebo se podivně sype.
Na rozdíl od molů nelétají a netvoří žádné nápadné pavučinky. O to hůř se odhalují. Živí se hlavně moukou, obilovinami, rýží, kořením nebo i granulemi pro domácí mazlíčky. Stačí jim teplo a trochu vlhčí prostředí – a běžná česká kuchyně je pro ně, bohužel, ideální.
Podle informací Státního zdravotního ústavu se roztoči množí hlavně tam, kde vlhkost přesáhne zhruba 65 % a teplota se drží nad 20 °C. V takových podmínkách jde jejich množení opravdu rychle. Samička naklade desítky vajíček a za pár týdnů je problém několikanásobný, ani nevíte jak.
Proč jsou horší než moli
Moli jsou nepříjemní, ale aspoň víte, na čem jste. U roztočů to tak jednoduché není. Jsou tak drobní, že pouhým okem vidíte spíš jemný „prach“, lehce slepenou mouku nebo zvláštní hrudky. Člověk si řekne, že se do ní jen dostala vlhkost. A přitom už může být plná škůdců.
Navíc nejde jen o zkažené potraviny. U citlivějších lidí mohou vyvolat alergickou reakci, svědění kůže, někdy i potíže s dýcháním. Některé zahraniční alergologické studie upozorňují, že vdechování částic z napadené mouky může zhoršovat projevy astmatu. Takže žádná banalita, i když to tak na první pohled vypadá.
Kde se berou a proč se vracejí
Spousta lidí je přesvědčená, že si roztoče přinesla domů z obchodu. A často je to pravda. Vajíčka mohou být už v balení mouky nebo rýže, aniž by to bylo jakkoliv vidět. Jakmile potraviny přesypete do obyčejné, špatně uzavřené dózy a necháte je v teple, mají doslova líheň.
Problém je v tom, že se šíří rychle. Stačí pár jedinců ve spíži a během krátké doby se dostanou i do dalších zásob. Přežívají dokonce v drobných zbytcích potravin ve spárách polic nebo v rozích skříněk. Vyhodíte jednu mouku, ale zdroj zůstane – a za měsíc je všechno zpátky.
Odborníci na potravinovou hygienu mluví pořád dokola o třech věcech:
- teplota,
- vlhkost,
- způsob skladování.
Mouku, cukr i krmivo pro zvířata je lepší držet v dobře těsnících nádobách. Ideálně sklo nebo pevný plast s gumovým těsněním. Papírový sáček opravdu nestačí, i když to tak roky dělaly naše babičky.
Vyplatí se také zásoby občas projít. Pokud ucítíte lehce nasládlý pach, uvidíte hrudky nebo jemný pohyb na povrchu, neřešte to dlouho. Taková potravina patří do koše. Šetření se tady moc nevyplácí, spíš naopak.
Tajemství, které mi pomohlo
Dlouho jsem s tím bojovala. Vyhazovala mouku, čistila police, a stejně se po čase objevili znovu. Pak mi sousedka poradila jednoduchou věc – každou nově koupenou mouku dát na 48 hodin do mrazáku. Nejdřív mi to přišlo přehnané, ale funguje to.
Nízká teplota zničí případná vajíčka i larvy, které v balení mohou být. Teprve potom mouku přesypu do uzavíratelné nádoby. Podobný postup doporučují i někteří potravinářští technologové, protože mráz naruší buněčné struktury škůdců a ti nepřežijí.
Důležitá je i vlhkost ve spíži. Pokud je vyšší, pomůže malý odvlhčovač nebo aspoň častější větrání. Police jednou za čas vytírám vodou s octem – není to žádný zázrak, ale odstraní zbytky pachů a prostor vyčistí. A to se počítá.
Nakupuji raději menší balení a nedělám si zásoby na půl roku dopředu. Čím déle potraviny stojí, tím větší je šance, že se něco pokazí. Kuchyně má sloužit k vaření, ne jako sklad.
Roztoči nejsou tak nápadní jako moli, ale dokážou potrápit možná ještě víc. Když ale víte, co jim vyhovuje a pár věcí změníte, přestanou mít navrch. A to je zkušenost, kterou si člověk zapamatuje.
Zdroje: szu.cz, efsa.europa.eu, who.int, pubmed.ncbi.nlm.nih.gov
