Plast, plastická hmota či umělá hmota je označení pro celou skupinu polymerních syntetických materiálů. Pro snazší představu se jedná o látku složenou z velkého množství molekul, které se stále opakují, a je vyrobena přičiněním člověka. Jak již sám název napovídá, hlavní předností tohoto materiálu je jeho plasticita. Kromě toho jsou navíc vysoce tepelně odolné, pružné a tvrdé. Díky těmto vlastnostem je možné je formovat nejen do předmětů, ale i do fólií či vláken. Mají nízkou hustotu, jsou chemicky odolné, jednotné ve svém složení a lze je zpracovávat i nenáročnými technologickými postupy, jakými jsou například lisování, vyfukování či lití, vhodné jsou proto i pro masovou průmyslovou výrobu. Mohlo by se zdát, že se jedná o naprosto dokonalé a bezchybné materiály, jež lze využívat ve všech odvětvích od zdravotnictví po stavebnictví, bohužel, plasty mají jednu velkou nevýhodu. Jejich rozklad v přírodě trvá desítky až tisíce let.
Kde se plasty vzaly
Vůbec prvním vyrobeným plastem se v roce 1855 stala tzv. umělá slonovina neboli parkesin. Pojmenovaný byl podle svého vynálezce Alexandra Parkese. Počátky moderní výroby plastů, sahající do 30. let 20. století, ovlivnil nedostatek hedvábí, z něhož se do té doby vyráběly dámské punčochy. Vědec Wallace Carotherse tehdy objevil nylon, který dokázal hedvábí ve výrobě dámských punčoch nahradit.
Výpadek důležité suroviny vyřešil plast během druhé světové války i v případě zastavení dodávky přírodního kaučuku po dobytí jihovýchodní Asie Japonskem. Kaučuk byl tehdy potřeba k výrobě pneumatik, plast ho ovšem plně nahradil.
Po druhé světové válce vstoupily plasty do našeho každodenního života. Začalo se ho využívat jako levnější substituce klasických materiálů jako je sklo, dřevo, ocel nebo jiné kovy.
Doba plastová
Život bez plastu si dnes již nedokážeme představit. Dle odhadů se na světě ročně spotřebuje přibližně 430 milionů tun plastů. Pokud navíc produkce plastů poroste jako doposud rostla, v roce 2025 se toto číslo vyšplhá k 600 milionům tun. Z celkového množství vyrobeného plastu se zrecykluje pouze 10 %. Zbylých 90 % se rozkládá v přírodě.
Plasty kvůli své dlouhé době rozkladu zanášejí jak pevninu, tak moře. Každý rok končí v ocenánech asi 8 milionů tun plastového odpadu. Ten následně produkuje plastické mikročástice, jež se vodou dostávají do těl mořských živočichů, soli, medu nebo dokonce i do pitné vody. Zdravotní dopady těchto mikročástic na lidský organismu zatím nejsou známy, lékaři se ovšem tímto problémem zabývají.
Jak dlouho se rozkládá plast?
Je nutné si uvědomit, že doba, jak dlouho se rozkládá plast ve vlhkém lese nebo ve vyprahlé poušti, se od sebe značně liší. Prostředí či teplota mají na rozkladný proces významný podíl. Všechna uvedená čísla jsou proto orientační a mohou se lišit.
Abychom lhůty, jak dlouho se rozkládá plast, dokázali lépe představit, porovnáme je s průměrnou délkou života obyvatele České republiky, která se v současné době rovná 79 rokům. Například necelou třetinu lidského života, tedy přibližně 25 let, se rozkládá obyčejný igelitový sáček. Plastový kelímek zůstane v přírodě nerozložen celý jeden život – tedy kolem 70 let. Plastová lahev si vyžádá celý jeden život a ještě třetinu k tomu. Pro její plný rozklad je potřeba 100 let. Jednorázová plena, která je z většiny vyrobena rovněž z plastu, zatěžuje přírodu tři lidské životy. Vaše pravnouče již tedy nejspíše bude pečovat o svou vlastní ratolest ve chvíli, kdy se zcela rozloží jednorázová plena, jež jste vyprodukovali při péči o vaše dítě.
Některé materiály se od doby, kdy se začaly vyrábět, nerozložily, dokonce k tomu ani nemají blízko. Doba, za níž se plně rozloží, se tedy dá pouze tipovat. Prognózy odhadují, že polystyrén po svém vyhození bude na skládce ještě desetitisíce let. Není však jisté, zda se vůbec rozloží. Stejně tak struny od sekačky budou přírodu sužovat tisíce let. Ani zde není jisté, jestli k rozkladu dojde.
Co s tím?
Jistě, není v silách jedince omezit ze dne na den produkci plastu v celém světě a zabránit ročnímu přívalu milionů tun plastového odpadu do přírody. Nové strategie Ministerstva životního prostředí a směrnice Evropské unie mohou výrobu plastu omezit, pokud se ovšem my, jako jedinci, sami nezamyslíme nad naším zacházením s plastovými obaly, pak i tyto instituce zmohou opravdu málo.
Není hned nutné podřídit celý svůj nákup bezobalovému stylu života. Proč nezačít malými krůčky? Vždy je, co se množství plastů týče, výhodnější koupit jedno větší balení než dvě malá. Igelitové pytlíky na zeleninu se dají použít vícekrát. Některé druhy ovoce, jako jsou třeba banány, ani není potřeba do sáčku balit, jelikož ho stejně jen protrhnou. Stačí se nad tím pouze zamyslet, a již během prvního nákupu můžete ušetřit několik kusů plastových obalů.
Zcela bez plastu se zřejmě neobejdete. Vyskytne-li se vám tedy doma nějaký plastový odpad, pak je to nejmenší ho alespoň zrecyklovat. Pro tyto účely slouží žlutý kontejner.
