Trh s ojetými auty se v posledních letech pořád nafukuje a bohužel s tím jde ruku v ruce i množství případů, kdy si někdo bez skrupulí pohrál s tachometrem. Iniciativa Car‑Pass už dlouho upozorňuje, že hlavně u vozů dovezených z jiných zemí se v záznamech o kilometrech objevují zvláštní skoky, které kupující snadno popletenou. A často pak zaplatí za auto s minulostí úplně jinou, než jakou líčí prodejce.
Přetočené kilometry nejsou jen trik na vyšší cenu. Velký nájezd prostě unaví spoustu dílů a dřív nebo pozdějc se to projeví – někdy i docela draze. Podobné zkušenosti pravidelně připomíná i německý TÜV, který ve svých ročních zprávách ukazuje rozdíly mezi tím, co má auto opravdu za sebou, a tím, co se někdy objeví při prodeji v inzerátu.
Volant, řadička a ovladače, které něco prozradí
První věc, co člověku padne do oka – i když spíš mimoděk – je povrch toho, čeho se řidič dotýká každý den. U auta s nájezdem kolem 130 tisíc kilometrů bývá volant lehce ošoupaný, ne ale úplně hladký nebo popraskaný. Když naopak vypadá unaveně a zbytek vozu na fotkách působí skoro jako nový, je to prostě divné.
To samé platí pro řadicí páku, čudlíky nebo různé přepínače, které se mačkají pořád dokola. Tyhle drobnosti se těžko schovávají, takže když něco nesedí, je lepší se pozastavit.
Některá auta můžou na fotce vypadat super, ale jak do nich člověk vleze, atmosféra je najednou úplně jiná. A v tu chvíli je jasné, že čísla na displeji pravděpodobně nevyprávějí celou pravdu.
Pedály a sedadla – malé detaily, které se špatně maskují
Gumové pedály málokdo řeší, ale dost často řeknou víc než půlka papírů. U aut, která mají přes dvě stě tisíc km, bývá hlavně brzdový pedál ošoupaný až překvapivě dost. Když je ale v takovém autě pedál jak nový a zbytek kabiny působí unaveně, něco tam prostě nehraje.
Sedadlo řidiče je podobná kapitola. Pěna pod potahem se časem zmáčkne a bočnice ztratí tvar. Lehké opotřebení je normální. Jenže když sedák vypadá až podezřele zachovale nebo naopak nějak moc vyhlazeně, zatímco v interiéru je vidět běžné stáří, dá se předpokládat, že někdo se snažil zakrýt skutečný stav vozu.
Servisní záznamy, které mají hlavu a patu
Podle odborníků z Cebie a dalších služeb je servisní historie nejspolehlivější vodítko. Nejde jen o kilometry, ale i různé technické poznámky, které se zapisují automaticky a s těmi se nedá jen tak manipulovat. U aut, která jezdila na servis k autorizovaným partnerům, stačí VIN a všechno se dá snadno dohledat.
Když se prodejci nechce doklady ukázat nebo začne vysvětlovat, jak zrovna ten nejdůležitější papír někde zmizel, je lepší pustit se do důkladnějšího prověření auta.
Karoserie, brzdy a další známky stylu jízdy
Interiér ale není všechno. Brzdové kotouče a destičky u běžné jízdy většinou vydrží mezi 60 až 80 tisíci km. Pokud vám ale prodejce tvrdí, že vůz má malý nájezd a zároveň už několikrát měnil brzdy, naznačuje to buď hodně ostré řízení, nebo prostě nesedí údaje.
Karoserie také často vypráví jiný příběh než inzerát. Oděrky, různé odstíny laku na jednotlivých dílech nebo nerovné spáry můžou ukazovat, že auto prošlo nějakým ťukancem. Nemusí to být problém, jen je dobré vědět, do čeho člověk jde.
Co z toho plyne pro každého, kdo hledá ojeté auto
Při výběru ojetiny se nevyplatí skočit po první pěkné fotce. Když detaily nesedí, vyplatí se dát pár stovek za nezávislou kontrolu nebo diagnostiku. Zkušený mechanik během chvilky odhalí věci, které laik snadno přehlédne. A hlavně nespěchat – slušných aut je na trhu pořád dost, jen je potřeba koukat nejen na čísla, ale hlavně na to, co má vůz skutečně za sebou.
Zdroje: tuv.com, cebia.cz, car-pass.be, autoscout24.com, idnes.cz
