Jakmile přijde zima, mnoho pěstitelů zjistí, že jejich pokojovky najednou vypadají unaveněji, než by čekali. Důvodů je víc – méně světla, vzduch vysušený topením a pomalejší růst, který si spousta lidí vůbec nepřipustí. Rostliny se v chladnější části roku dostávají do jakéhosi útlumu a všechno dělají rozvážněji, včetně příjmu vody.
Právě to často vede k chybám, které se neprojeví hned, ale až když už je problém dál, než by bylo příjemné. Časopis The Plant Journal dlouhodobě upozorňuje, že zimní měsíce jsou pro většinu pokojových rostlin nejtěžší fází roku.
Nedostatek světla a první zimní propad
Světla je v zimě jednoduše málo, a rostliny to dávají najevo rychleji, než by se mohlo zdát. Podle biologa Petra Krofty z Univerzity Karlovy ovlivňuje světlo nejen růst, ale také to, jak rostlina hospodaří s vodou. Lidé je však často umisťují dál od oken, protože se obávají studeného vzduchu. Paradoxně jim tím ale někdy spíš přitíží.
Když se květina o kousek přisuně k oknu – pokud tam zrovna nemrzne – většinou se jí uleví. Některé tropické druhy ale světlo pořád hledají marně. Tehdy se dá použít i jednoduché přisvětlení, klidně lampička s úspornou LEDkou.
Rostliny, které jsou zvyklé na tropické podmínky, reagují na tmu skoro okamžitě. Povadlými listy nebo tím, že přestanou růst vůbec.
Přelití a tichý začátek problémů
Zalévání během zimy bývá pro mnoho lidí matoucí. V chladnější místnosti se vlhkost drží v hloubce květináče mnohem déle, což vede ke zpomalování kořenů a někdy i k jejich uhnívání. Agronomka Alena Toufarová tvrdí, že právě kořeny, které zůstaly příliš dlouho mokré, stojí za velkou částí zimních úhynů.
Když se člověk podívá jen na povrch hlíny, může se snadno splést – bývá suchý, ale pod ním je pořád spousta vlhkosti. Stačí obyčejná kontrola prstem, která často odhalí víc, než by se čekalo. A voda by nikdy neměla být ledová, to rostliny zbytečně šokuje.
Suchý vzduch a popraskané okraje listů
Vytápěné byty jsou v zimě velmi suché. Pro některé rostliny je to v pohodě, jiné ale začnou brzy kroutit listy nebo hnědnout na špičkách. Pomáhá, když jsou květiny blíž u sebe – společně si vytvoří o trochu vlhčí vzduch.
Lidé často využívají i misku s vodou položenou u radiátoru. Zvlhčovač sice funguje lépe, ale ne každý chce doma další spotřebič. Když rostlina shazuje listy, nemusí to být hned nemoc. Často jen reaguje na prudkou změnu prostředí a vyplatí se chvíli počkat, než se pustíte do zásahů.
Hnojení i přesazování bývá v zimě spíš na škodu, kořeny jsou línější a chemie je může podráždit.
Zapomenuté zimní pasti, které se objevují pořád dokola
Kromě světla a vody existují i další detaily, které dělají v zimě neplechu. Ostrý studený vzduch při větrání dokáže poškodit listy už během pár vteřin. A rozdíl mezi teplým topením a chladným oknem může rostlinu vyčerpávat dlouhodobě, aniž by si to člověk uvědomil.
Když se ale dodrží několik jednoduchých zásad – míň vody, víc světla a stabilnější teplota – většina pokojovek zimu zvládne docela dobře. Vyplatí se sledovat malé změny na listech nebo stoncích, protože právě ony často ukážou, že rostlina už toho má dost.
Zimní péče bývá občas únavná, ale když se na jaře objeví nové lístky, člověk hned vidí, že se to vyplatilo. Kolikrát stačí jen pár drobných úprav a rostlina se znovu nadechne k životu.
Zdroje: czu.cz, natur.cuni.cz, plantjournal.org, philips.cz
