Tenké mikrotenové sáčky u ovoce a zeleniny bereme skoro automaticky. Visí u regálu, utrhnete jeden, naplníte ho a víc to neřešíte. Jenže otázka, jestli jsou skutečně zdarma, už tak samozřejmá není.
Obchody je berou jako součást pohodlí při nákupu. Sáček vezmete, vložíte do něj pár jablek, hodíte na váhu a jdete dál. Jenomže váha většinou nerozlišuje, co je obsah a co obal. Pokud není nastavená takzvaná tára, tedy odečet hmotnosti obalu, zaplatíte i za plast.
Podle měření spotřebitelského magazínu dTest váží jeden mikrotenový sáček zhruba dva až pět gramů. Když stojí kilogram jablek třeba 39 korun, vyjde samotný obal na pár haléřů. Na první pohled nic. Ale při pravidelných nákupech a tisících lidí denně už to tak zanedbatelné být nemusí.
Kolik doopravdy stojí jeden sáček
Princip je v zásadě jednoduchý. Samoobslužná váha započítá všechno, co na ni položíte. U pečiva se tára často odečítá, u ovoce a zeleniny většinou ne — a tím je to dané.
Zkuste si malý test. Položte na váhu jen prázdný sáček a zadejte kód nějakého dražšího ovoce. Hned uvidíte částku. Při ceně 39 korun za kilo vyjde třígramový sáček asi na 0,12 Kč. U hroznů za 89 korun za kilogram už to bude kolem 0,27 Kč. Není to chyba pokladny, je to prostě výpočet podle váhy.
Za jeden nákup pár haléřů. Když ale rodina spotřebuje třeba deset sáčků týdně, ročně to udělá klidně několik desítek korun. Za plast, který skončí v koši během pár minut.
Proč se sáčky neúčtují zvlášť
Řetězce obvykle mluví o hygieně a ochraně zboží. Sáček má bránit znečištění a usnadnit manipulaci. Zavést přímé zpoplatnění by znamenalo upravit systémy a řešit další položky u pokladen, což by nákup zpomalilo. A to se nikomu moc nechce.
V některých zemích už ale obchody sáhly po jiné cestě. Nabízejí papírové pytlíky nebo opakovaně použitelné síťky za symbolickou cenu. Evropská unie dlouhodobě tlačí na omezení jednorázových plastů. Podle dat Eurostatu připadá na jednoho obyvatele EU ročně asi 36 kilogramů plastových obalů. Tenké sáčky jsou jen zlomek, jenže jejich životnost je směšně krátká a právě v tom je problém.
Ekonomové mluví o efektu drobných nákladů. Částka je tak malá, že si jí skoro nevšimnete, takže ji neřešíte. V součtu ale vytváří stabilní příjem. Obchod nakoupí sáčky ve velkém za nízkou cenu a náklad se mu postupně vrací přes vážené zboží — nenápadně, ale systematicky.
Jak si to ověřit na vlastní oči
Pokud chcete mít jasno, zabere to pár vteřin:
- Vezměte prázdný sáček a položte ho na samoobslužnou váhu, bez ovoce.
- Zadejte kód ovoce s vyšší cenou za kilogram.
- Podívejte se, jakou částku váha ukáže.
Číslo nebude vysoké. Ale je konkrétní. A najednou víte, že každý další sáček něco stojí, i když se o tom nahlas nemluví.
Vyplatí se nosit vlastní sáčky?
Stále víc lidí si nosí do obchodu vlastní textilní nebo síťové sáčky. Jsou lehké, dají se vyprat a často váží méně než silnější plastové varianty. Někde lze zadat vlastní táru přímo na váze, jinde poradí obsluha u pokladny — záleží na konkrétní prodejně.
Kromě pár ušetřených korun hraje roli i ekologie. Ministerstvo životního prostředí upozorňuje, že velká část tenkých plastových sáčků končí ve směsném odpadu, kde se rozkládají desítky let. Opakovaně použitelný sáček zvládne stovky nákupů, a to už rozdíl je.
Nejde o dramatizování několika haléřů. Spíš o princip. O to, jestli víme, za co platíme. Až si příště vezmete mikrotenový sáček, zkuste ho na chvíli položit na váhu samotný. Částka bude malá, možná vás ani nezarazí. Přesto připomene, že zdarma dnes není skoro nic ani ten nejtenčí kus plastu.
Zdroje: dtest.cz, eurostat.ec.europa.eu, mzp.cz
