Staré krámy ze půdy většinou končí někde v koši nebo na blešáku. Jenže zrovna u legendárního Flexaretu to může být docela průšvih. Některé kusy se dnes prodávají za částky, nad kterými zůstává rozum stát, i lidem co sbírají roky. A platí to hlavně v cizině, kde roste zájem o československou optiku.
Flexaret patřil mezi typické dvouoké fotoaparáty, vyráběla ho Meopta někdy od 30. let až do 70. let. Lidi s ním fotili svatby, portréty, reportáže, prostě běžná práce. Dneska už to ale není jen nástroj, spíš sběratelská věc. A ne jen u nás, zájem je i venku.
Docela výrazně se ozývá Japonsko. Tam má analog pořád silné místo a sběratelé řeší nejen funkčnost, ale i vzhled a příběh značky. Flexaret do toho zapadá až překvapivě dobře.
Proč ceny Flexaretů rostou
Ceny starých foťáků jdou obecně nahoru, ale u Flexaretu je to ještě o něco znatelnější. Hlavní problém je, že pěkných kusů už moc nezbylo. Spousta jich byla zničená nebo různě bastlená, což hodnotu sráží.
Pak je tu návrat k filmu. Lidi znovu zkouší fotit analogově, protože ten výsledek má jiný charakter, není to tak sterilní jako digitál. Flexaret navíc používá střední formát, takže obraz má víc detailů, i když to není vždy úplně jednoduché na práci.
Které modely mají nejvyšší hodnotu
Ne každý Flexaret má stejnou cenu, to je jasné. Záleží na modelu, stavu i tom, jestli je všechno původní. Nejvíc se řeší hlavně Flexaret VI a VII, ty patří mezi nejžádanější.
Důležitá je taky funkčnost. Pokud je všechno v pořádku a ideálně i s původní krabičkou, návodem nebo dalším příslušenstvím, cena může jít znatelně nahoru. Někdy i dost.
- Flexaret VI a VII se shání nejvíc
- původní stav bez zásahů je velké plus
- čistá optika a funkční závěrka rozhodují
Na aukcích se běžně pohybují v tisících korun, ale lepší kusy klidně přesáhnou 20 tisíc. V zahraničí, hlavně v Japonsku, se objevují i vyšší ceny, i když to není úplně pravidlo.
Co přesně sběratelé hledají
Sběratelé nekoukají jen na značku. Spíš řeší detaily, které běžný člověk snadno přehlídne. Třeba stav čoček. Jakmile jsou poškrábané nebo zamlžené, cena jde dolů, někdy dost výrazně.
Důležitá je i závěrka. To je mechanismus co určuje, jak dlouho jde světlo na film. Když nefunguje přesně, fotky pak nevypadají dobře. Oprava bývá složitější a taky něco stojí, takže se to promítne do ceny.
Má smysl starý Flexaret prodat
Pokud ho někde máte, určitě má smysl zjistit co to vlastně je za model a v jakém je stavu. Bez toho člověk střílí naslepo. Lepší je obrátit se na někoho kdo tomu rozumí, třeba sběratelé nebo specializovaný prodejci.
Prodat to rychle na bazaru nemusí být nejlepší nápad, můžete přijít o docela dost peněz. Když se to nafotí, popíše a nabídne správně, může se ozvat i někdo ze zahraničí a zaplatí víc.
Flexaret už dnes není jen starý foťák. Je to kus historie a poctivá práce, která má pořád svoje kouzlo. A právě tohle z něj dělá věc, která si drží cenu, někdy i roste víc než by člověk čekal.
Zdroje: meopta.com, aukro.cz, ebay.com, petapixel.com
