Na první pohled obyčejná lžíce nebo vidlička ze šuplíku. Jenže někdy to tak úplně obyčejné není. Právě tyhle nenápadné kusy dnes sběratelé docela řeší, hlavně když jde o určitý typ hliníkového příboru z minulého století. Rozhoduje maličkost, které si většina lidí ani nevšimne.
Hliník byl kdysi všude, byl levný a lehký, proto ho měli doma skoro všichni. Jenže ne všechny série vznikaly stejně. Některé šly do oběhu v menším množství a měly vlastní značení, takovou drobnou ražbu přímo v kovu. A právě tohle dnes dělá rozdíl.
Obchodníci se starožitnostmi mluví o tom, že zájem roste hlavně u kusů z let 1930 až 1960. V té době se hliník používal i v armádě nebo ve velkých jídelnách, takže část výroby měla jednotné značky. Není to ale pravidlo vždycky.
Co přesně sběratelé hledají
Není to jen o tom, že je to staré. Hodnota se skládá z několika věcí a někdy rozhodují drobnosti. První je samozřejmě samotná ražba výrobce. Může jít o zkratku, symbol, někdy i rok, ale ne vždy je to čitelné hned.
Druhý faktor je stav. I malé škrábance hrají roli, i když laik by to možná přehlédl. Sběratelé chtějí co nejhezčí kusy, ideálně skoro bez známek používání.
Třetí věc je původ. Když se dá dohledat odkud příbor je, má to větší váhu. Nejvíc se cení menší série, které nebyly vyráběné ve velkém. Často se liší detaily, třeba tvarem rukojeti nebo hloubkou ražby, což není na první pohled jasné.
Proč právě hliník získává na hodnotě
Dlouho to byl materiál, který nikoho moc nezajímal. Vedle stříbra působil obyčejně, skoro až lacině. Jenže pohled se časem změnil a dnes se na něj dívá trochu jinak.
Historici designu říkají, že hliníkové nádobí docela dobře ukazuje dobu ve které vzniklo. Odráží tehdejší možnosti výroby i ekonomickou situaci. A to začalo sběratele zajímat.
Navíc spousta věcí se prostě nedochovala. Hliník se snadno ohne, poškodí a lidé ho často bez přemýšlení vyhazovali. Takže co zůstalo, toho není moc a ceny jdou nahoru, i když ne vždy dramaticky.
Na aukcích se jednotlivé kusy prodávají za stovky, někdy i tisíce korun. Celé sady můžou být dražší, ale musí být stejné a v dobrém stavu. Hodně záleží na tom jestli je to opravdu originál.
Jak poznat cenný kus doma
Když chcete zjistit co vlastně doma máte, zaměřte se na pár detailů. Ražba bývá většinou na zadní straně rukojeti. Někdy je tak malá že ji skoro nejde vidět bez lupy.
- zkuste najít značení které je pořád čitelné
- porovnejte ho s tím co je na aukcích nebo v databázích
- zkontrolujte jestli není příbor ohnutý nebo hodně poškrábaný
Je taky dobré vyhnout se agresivnímu čištění. Povrch se tím může poškodit a tím pádem klesne hodnota, což je škoda.
Na co si dát pozor při prodeji
Trh se starožitnostmi je trochu zrádný. Ceny se můžou lišit víc než by člověk čekal a někdy narazíte na nabídky které jsou dost podhodnocené.
Pokud máte pocit že jde o něco cennějšího, dává smysl obrátit se na odborníka nebo aukční dům. Ti většinou dokážou určit původ i přibližnou cenu, i když to někdy chvíli trvá.
Rychlý prodej bez ověření se moc nevyplácí. Rozdíly v cenách bývají velké a laik často netuší co vlastně drží v ruce.
Zajímavé je, že se staré materiály vrací zpátky do domácností. Někdo tyhle příbory znovu používá, jiný je má spíš jako dekoraci. Hodnota tak není jen finanční, ale i trochu osobní.
Když tedy při úklidu narazíte na starý hliníkový příbor, možná se vyplatí se na něj podívat blíž. Není to jen kus kovu, i když tak vypadá na první pohled.
Zdroje: aukro.cz, sbiratelske-noviny.cz, antiqueweek.com, invaluable.com
