Když se po nastartování z ventilace vyvalí ostrý odér, člověku to dokáže zkazit náladu dřív, než vůbec vyjede z parkoviště. Spousta řidičů to odbude mávnutím ruky, jenže podobný zápach často znamená, že se uvnitř systému zabydlely plísně nebo bakterie. A ty, pokud se jich tam drží delší dobu, umí leccos potrápit – oči, krk, někdy i dýchání.
Mechanici z různých servisů si poslední roky všímají, že klimatizace bývají zanesené čím dál častěji. Podle údajů Sdružení automobilových techniků přiváží zhruba čtvrtina řidičů auto kvůli zápachu, ačkoli většinou jde o stejný problém: vlhkost, která se ve výměníku drží moc dlouho.
Mnozí se diví, jak se může auto začít cítit jako prádlo zapomenuté v tělocvičně. Přitom jde o jednoduchou věc – výměník se při chlazení ochladí, vzduch na něm zkondenzuje a voda nemá kam zmizet, pokud se systém správně neodvětrá. Organický prach, pyl nebo drobné nečistoty pak vytvoří mikroorganismům docela příjemné prostředí.
Co vlastně v klimatizaci smrdí
Než se dáte do čištění, je dobré pochopit, odkud ten odér vlastně jde. Mikrobiologové z pražské VŠCHT uvádějí, že se nejčastěji množí plísně rodu Cladosporium nebo různé typy kvasinek. Normálně se v ovzduší vyskytují pořád, ale když narazí na tmu a vlhko, rozrůstají se rychleji než člověk stihne nastartovat. Vůně pak připomíná zatuchlé textilie nebo mokrý hadr.
Podle článků v odborném periodiku Applied and Environmental Microbiology mohou tyto mikroorganismy dráždit oči nebo způsobovat pokašlávání hlavně u citlivějších lidí.

Jak si klimatizaci vyčistit doma
Když jsem mluvil s několika techniky z pražských servisů, shodli se v jedné věci – spousta řidičů používá slabé přípravky, které akorát přebijou zápach parfémem. Pokud chcete klimatizaci opravdu vyčistit, hodí se sáhnout po spreji označeném jako „čistič výparníku“. Ten umí narušit povlak, ve kterém se mikroorganismy drží. Aplikace není žádná věda, jen je potřeba dodržet pár kroků.
- Nastartujte motor, zapněte klimatizaci a dejte ji na nejnižší teplotu.
- Zvolte vnitřní okruh, aby se vzduch točil jen v kabině.
- Postavte sprej doprostřed auta, stiskněte ho – a utečte ven, ať to nedýcháte.
- Nechte ho působit tak dlouho, jak velí návod.
- Pak otevřete dveře dokořán a kabinu chvíli vyvětrejte.
Servisy často lákají i na ozonové čištění. A není divu – ozon si poradí i s bakteriemi, které se zachytí v sedačkách nebo výplních dveří. Podle Asociace techniků zvládne snížit mikrobiální zátěž až o devadesát procent. Domácí ozonový generátor se ale musí používat opatrně, protože vysoké dávky umí podráždit sliznice.
Častým viníkem, na kterého se zapomíná, je kabinový filtr. Když zvlhne nebo se zanese, zápach se vrátí dřív, než byste čekali. Doporučuje se měnit ho dvakrát ročně – ideálně vždy na jaře a potom znovu na podzim.

Jak zabránit tomu, aby zápach znovu vznikl
Mechanici pořád připomínají jeden jednoduchý zvyk, který přitom nestojí ani minutu. Asi pět minut před příjezdem vypněte samotné chlazení a nechte běžet ventilátor. Výměník se stihne trochu vysušit a mikroorganismy přijdou o vlhkost, bez které prostě nevydrží. Tento postup potvrzuje i německý autoklub ADAC, který to testoval v praxi.
Řidiči ve městě mívají problém častěji, protože klimatizace se jim pořád zapíná a vypíná. Tyto teplotní výkyvy způsobují víc kondenzace, takže se voda drží tam, kde nemá. Odborníci tvrdí, že právě auta v městském provozu mají nejvyšší výskyt zápachu.
Když jsem kdysi natáčel reportáž z několika servisů, technici se shodli snad na jediné věci – nejhorší je odkládat údržbu. Lidé přijdou až ve chvíli, kdy auto páchne jako prádlo zapomenuté ve sklepě a klimatizace sotva stíhá chladit. V tu chvíli už sprej nic nezachrání, protože je potřeba výparník rozebrat a vyčistit ručně. A to se může docela prodražit.
Zápach není banalita, ale upozornění, že v útrobách auta vzniká prostředí, které vám nesvědčí. Dobře provedené čištění ale zvládne většina lidí klidně doma a bez velkých nákladů. Stačí jen nezanedbávat pravidelnost a po každé jízdě klimatizaci na chvíli „dosušit“. Pak se typický odér starých ponožek pravděpodobně už nevrátí.
Zdroje: adac.de, vscht.cz, autoservis.cz, sae.org
