Ještě nedávno většina lidí kroutila hlavou nad představou, že by se kočka vydala na procházku podobně jako pes. Změna ale přichází rychle – majitelé, kteří chovají kočky výhradně doma, hledají možnosti, jak jim dopřát trochu venkovního pohybu bez rizika útěku či zranění. A s rostoucím zájmem přibývají i otázky, na které narazí každý, kdo to zkouší poprvé.
Veterináři se shodují, že kontrolované procházky mohou kočkám prospět, pokud žijí jen v bytě a nemají možnost bezpečně chodit ven. Nejde ale o záležitost, kterou lze řešit ze dne na den. Kočka si musí postupně zvyknout nejen na postroj, ale i na to, že člověk ovlivňuje její pohyb. A protože kočky reagují na nové věci citlivěji než psi, vyplatí se postupovat opravdu pomalu.
Začátečníci často podcení to, jak moc kočka potřebuje klid a pocit kontroly. Když se první pokusy uspěchají, zvíře si spojí postroj se stresem a začne se bránit – někdy na dlouhou dobu. Přitom většina koček je schopná se venčit naučit, jen potřebuje, aby se bral ohled na její povahu a tempo.
Které kočky snášejí učení na postroj nejlépe
Plemeno samo o sobě nerozhoduje, přesto chovatelé často upozorňují, že některé typy koček bývají otevřenější novým věcem. Mainské mývalí kočky, bengálky nebo ragdolly jsou obvykle zvídavé a dobře reagují na kontakt s lidmi. To ale neznamená, že to platí pro každého jedince – rozhoduje hlavně povaha, zkušenosti a ochota kočky spolupracovat.
Zkušenosti ukazují, že úspěch nestojí na rodokmenu, ale na tom, jak moc je kočka zvyklá na manipulaci. Některé si zvyknou během pár dnů, jiné potřebují týdny. A pokud i přes snahu začne zvíře reagovat úzkostně, není ostuda venčení odložit nebo se ho vzdát. Ne každému to vyhovuje.
Jak vybírat vhodný postroj
Při výběru postroje se vyplatí držet několika pravidel. Kočka v něm musí být schopná přirozeně chodit a zároveň nesmí hrozit, že se z něj zvíře vysmekne. Osvědčené jsou postroje ve tvaru písmene H, které nezatěžují citlivá místa a většině koček dobře sedí. Přesto je dobré si několik typů vyzkoušet – rozdíly v tělesné stavbě jsou u koček opravdu výrazné.
První trénink začíná doma. Nejjednodušší je nechat postroj pár dní volně někde v bytě, aby kočka mohla přijít, očichat ho a zvyknout si na něj. Teprve pak má smysl zkusit krátké nasazení, které se postupně prodlužuje. Když se tempo uspěchá, kočka může ztuhnout, couvat nebo se třást – a celý proces se pak komplikuje.
Jakmile kočka postroj přijme a dokáže se v něm doma volně pohybovat, dá se přidat i vodítko. V klidném prostředí lze snadno poznat, zda reaguje na jemný tah plynule, nebo zda ji to znejistí. Pokud je vidět strach či nejistota, je lepší o krok ustoupit. Přílišná snaha udělat velký pokrok rychle vede k tomu, že majitelé venčení vzdají.
Poprvé venku
První výpravu je dobré naplánovat na místo, kde se neobjevují psi a kde je minimum rušivých zvuků. Mnohdy kočka první minuty jen sedí a rozhlíží se, což je běžné. Zvíře potřebuje získat jistotu, zjistit, kam vede pachová stopa a co znamenají okolní zvuky. Když se uklidní, zpravidla se začne pohybovat samo.
Kdy pokračovat a kdy raději zpomalit
Majitelé si často všimnou, že když kočka začne chodit k dveřím nebo si sama sedne k postroji, je to dobré znamení. Zvíře tak dává najevo, že venčení nevnímá jako hrozbu. Naopak zrychlené dýchání, přikrčení nebo snaha utéct ukazují, že toho má kočka dost.
Pomáhá, když majitel ocení i drobné pokroky. Nemusí jít vždy o pamlsky – mnoho koček reaguje lépe na pochvalu, klidný hlas nebo krátkou hru. Venčení pak přestává být povinností a stává se spíše společným rituálem.
Zkušenosti chovatelů i lidí, kteří kočky venčí pravidelně, ukazují, že zásadní je trpělivost. Tempo se nedá urychlit a některé kočky ven prostě chtít nebudou. Pokud však majitel respektuje jejich povahu a postupuje opatrně, může se venčení stát příjemnou součástí společného života a pro kočku vítanou změnou.
Zdroje: aafp.org, rspca.org.uk, internationalcatcare.org, hillspet.com
