Mnoho majitelů koček zná situaci, kdy jejich zvíře neodolá igelitové tašce. Zpočátku to vypadá jako drobná zvláštnost, ale když se z toho stane každodenní rituál, řada lidí začne pátrat po příčině. A právě o tom je tento článek.
Některé tašky mohou kočky přitahovat kvůli látkám, které se do plastu přidávají při výrobě. Jde například o stearáty pocházející z tuků. Ty mají velmi jemný zápach, který lidé téměř nevnímají, ale kočičí čich ano. Zkušenosti veterinářů, mezi nimi i MVDr. Vladimíra Jekla z brněské veterinární univerzity, naznačují, že právě tento pach může zvíře svádět k olizování.
Další možnost je daleko prostší – na taškách mohou zůstat stopy jídla. Stačí, aby v nich majitel jednou přinesl potraviny, a kočka pak dokáže zachytit i slabý zbytek vůně, který v materiálu zůstane.
Proč se vyplatí být opatrní
Dokud kočka jen zběžně přeletí igelit jazykem, nejde o nic výjimečného. Problém nastává, když tašku okusuje nebo z ní skutečně polyká kousky plastu. Ty mohou způsobit ucpání střev a v krajních případech končí pacient na operačním sále. Veterináři upozorňují, že hlavně mladé kočky dokážou plast překousat snáz, než by se mohlo zdát, a pak už jde o zdravotní riziko.
Ne všechny kočky ale vede k igelitu čich. U části z nich jde spíš o zvyk, který jim pomáhá vyrovnat se s napětím. Takové chování se někdy označuje jako pica – tedy olizování nebo pojídání předmětů, které nemají s potravou nic společného. Podobné nutkání známe i u lidí, kteří ho mohou mít při stresu nebo při nedostatku některých minerálů.
Podle behavioristů se tento návyk častěji objevuje u orientálních plemen, jako jsou siamky. Bývají citlivější na změny v domácnosti a rychleji si vytvoří uklidňující rituály. Pokud si majitel všimne, že kočka hledá igelit hlavně v okamžicích, kdy je doma napjatá atmosféra nebo když se něco změní, může jít právě o tento případ.
Kdy zbystřit
Občasné očichání tašky není důvod k panice. Varovné je, když se kočka k plastu vrací příliš často, když ho žvýká nebo přitom sliní. Podobné projevy mohou doprovázet i potíže v dutině ústní, například zánět dásní. Veterináři uvádějí, že zvíře si může nepříjemný pocit v tlamě kompenzovat vyhledáváním neobvyklých povrchů – právě jako je igelit.
Někteří lidé řeší situaci jednoduše: tašky schovají a doufají, že tím potíž zmizí. Je to dobrý začátek, ale obvykle to nestačí. Kočce pomůže hlavně prostředí, ve kterém má dost podnětů. Zkuste přidat nové hračky, škrabadlo nebo místo u okna, odkud může pozorovat dění venku. Často se ukáže, že drobná změna domácího prostředí má na chování větší vliv, než by se zdálo.
Co může majitel udělat
- uklidit všechny tašky a obaly, ke kterým by se kočka mohla dostat
- doplnit do bytu více hraček i míst ke šplhání
- sledovat, zda kočka igelit jen líže, nebo ho i kouše
- při podezření na stres či pica se poradit s veterinářem
Pokud si kočka začne všímat igelitu náhle, je lepší návštěvu veteriny neodkládat. Změna chování je často první signál, že se v těle nebo psychice zvířete něco děje. A i když záliba v taškách může působit neškodně, občas upozorní na problém, který by jinak zůstal skrytý.
Shoda odborníků je jasná: kočky většinou nejednají bezdůvodně. A i taková drobnost, jako je olizování igelitových sáčků, si zaslouží pozornost – ideálně dřív, než se z ní stane zlozvyk nebo zdravotní komplikace.
Zdroje: uic.edu, sciencedirect.com, jfmss.com, avma.org
