Regály jsou dnes plné výrobků, které vypadají skoro stejně. Cenovka se liší o pár korun, obal křičí o kvalitě a slibuje domácí chuť. Přesto existuje drobnost, podle které se dá během několika vteřin poznat, co vlastně berete do košíku. Většina lidí ji ale přejde bez povšimnutí.
Tou drobností je složení. Konkrétně jeho pořadí. Ne slogan na přední straně ani obrázek farmy, ale malý text na zadní etiketě. Pravidla jsou přitom jasná – ingredience musí být uvedeny sestupně podle hmotnosti. Jinými slovy, to co je napsané jako první, je ve výrobku zastoupeno nejvíc.
Typický příklad? Ochucený jogurt. Na víčku obrovská jahoda, skoro jak ze zahrady. Jenže když se podíváte dozadu, zjistíte že na prvním místě je cukr a teprve potom jahody. Ovoce tedy nehraje hlavní roli, i když to obal naznačuje. Podobné je to u šunky, pečiva nebo hotových omáček.
Složení prozradí víc než cena i značka
Podle Státní zemědělské a potravinářské inspekce lidé často čtou jen to, co je vpředu. Zadní stranu nechávají být. Přitom právě tam se ukáže, kolik je ve výrobku přidaného cukru, vody nebo třeba náhražek masa.
U uzenin je zásadní procento masa. Pokud má šunka 55 % masa, zbytek tvoří voda, škrob či další příměsi. Čísla mluví docela jasně, i když marketing někdy tvrdí něco jiného.
U pečiva se vyplatí sledovat, jaká mouka je uvedena jako první. Vícezrnný neznamená automaticky celozrnný. Celozrnná mouka obsahuje celé zrno – tedy i obal a klíček – a tím pádem víc vlákniny a minerálních látek. Rozdíl není jen slovní, ale i výživový.
Krátké složení bývá výhodou
Dalším jednoduchým vodítkem je délka seznamu ingrediencí. Neplatí to stoprocentně, ale často ano – čím kratší výčet, tím méně zásahů při výrobě. U bílého jogurtu byste ideálně měli najít jen mléko a jogurtovou kulturu. Pokud se objeví škrob, želatina, aroma nebo barviva, výrobce chuť či strukturu nějak upravoval.
Časopis dTest ve svých srovnáních opakovaně ukázal, že vyšší cena sama o sobě kvalitu nezaručí. V testech šunek i másla se objevily levnější varianty, které měly lepší složení než známé prémiové značky. Rozhodoval hlavně podíl základní suroviny, nic víc.
Samostatnou kapitolou jsou takzvaná éčka. Jde o přídatné látky schválené Evropským úřadem pro bezpečnost potravin. Ne každé éčko je problém. Některá označují běžné látky, například kyselinu askorbovou – tedy vitamin C. Záleží spíš na množství a kombinaci. Pokud výrobek obsahuje několik barviv, zvýrazňovačů chuti a konzervantů najednou, je to známka toho, že jde o vysoce průmyslově zpracovanou potravinu.
Jednoduché srovnání přímo u regálu
Není potřeba dlouhé studium etiket. Stačí vzít dva podobné produkty, otočit je a během chvíle porovnat první tři položky ve složení. Zaměřte se na procenta u hlavní suroviny a také na množství přidaného cukru nebo soli.
- Uzeniny: co nejvyšší podíl masa.
- Pomazánky: vysoké procento hlavní složky, minimum náhražek.
- Pečivo: celozrnná mouka na prvním místě, pokud ji očekáváte.
Data Evropského statistického úřadu ukazují, že Češi patří mezi země s vyšší spotřebou průmyslově zpracovaných potravin. Právě u těchto výrobků má kontrola složení největší smysl. Často totiž kombinují cukr, tuk a sůl tak, že podporují přejídání a člověk si toho ani nevšimne.
Nejde o to stát se při nákupu odborníkem na potravinářskou technologii. Spíš naopak. Zpomalit, podívat se na pár řádků textu a nenechat se zmást obalem. Jakmile si na to zvyknete, rozdíly mezi výrobky uvidíte skoro hned. A někdy zjistíte že ten lepší nestojí víc peněz – jen byl celou dobu schovaný v detailu, který většina lidí přehlíží.
Zdroje: szpi.gov.cz, dtest.cz, efsa.europa.eu, ec.europa.eu
