Na první pohled obyčejná pokojovka. Stojí v koutě obýváku, někde u sedačky nebo na nízké skříňce, kde je snadno na dosah. A právě to je problém. Difenbachie patří mezi rostliny, které dokážou psům pořádně zkomplikovat život.
Dobře roste, nepotřebuje skoro žádnou péči a zvládne i horší světelné podmínky. Právě proto ji má doma spousta lidí. Jenže u psů stačí opravdu málo. Nemusí list spolknout, někdy bohatě stačí, že ho jen krátce okusí nebo se dotkne tlamou poraněného místa, odkud vytéká šťáva.
Proč je difenbachie pro psy tak nebezpečná
V listech a stoncích se nachází šťavelan vápenatý, konkrétně ve formě drobných krystalků. Ty fungují jako mikroskopické jehly. Jakmile se rostlina rozkouše, krystaly se uvolní a zapíchnou do sliznice v tlamě.
Následuje pálení, bolest a rychle nastupující otok. Podle ASPCA patří difenbachie mezi časté spouštěče akutních reakcí u psů. U některých jedinců se potíže objeví doslova během pár minut a stav se může zhoršovat rychleji, než by člověk čekal.
Jak poznat otravu a kdy jednat okamžitě
Příznaky většinou nejdou přehlédnout. Pes sliní víc než obvykle, tře si tlamu o koberec nebo nábytek, nechce jíst. Častý je i viditelný otok jazyka.
Problém nastává ve chvíli, kdy otok zasáhne hrtan. Pes začne sípat, hůř dýchá a je neklidný. To už není stav na pozorování. U malých plemen se situace může zvrtnout opravdu rychle.
Veterináři upozorňují, že domácí pokusy o léčbu nejsou dobrý nápad. Vyvolávání zvracení může podrážděnou sliznici ještě víc poškodit. Pokud je to možné, vypláchněte tlamu čistou vodou a co nejrychleji vyrazte na kliniku. Rychlý zásah většinou znamená i rychlejší návrat k normálu.
Proč psi rostliny okusují častěji, než si myslíme
U štěňat je to jednoduché, svět zkoumají tlamou. U starších psů bývá důvod jiný. Nuda, stres, málo pohybu. Podle studií publikovaných v Journal of Veterinary Behavior patří okusování předmětů a rostlin mezi typické projevy nedostatečné stimulace.
Jak snížit riziko v domácnosti
Nejspolehlivější řešení je difenbachii z bytu odstranit. Pokud na ní majitel trvá, měla by být mimo dosah psa, ideálně v místnosti kam zvíře vůbec nechodí. I tak ale praxe ukazuje, že pes si cestu často najde.
Bezpečnější variantou jsou netoxické rostliny. Veterináři často zmiňují zelenec, areku nebo některé kapradiny. I když je pes ochutná, riziko je výrazně menší.
O toxicitě pokojových rostlin se pořád mluví málo. Přitom právě tyhle otravy bývají pro majitele největší šok. Rostlina stojí doma roky, nikdy se nic nestalo… až najednou ano.
Pokud si nejste jistí, zda je konkrétní rostlina pro psa bezpečná, poraďte se s veterinářem nebo nahlédněte do ověřených databází. Prevence je v tomhle případě nejen levnější, ale hlavně klidnější.
Zdroje: aspca.org,avma.org,journalofveterinarybehavior.com,vetmeduni.ac.at
