Starý porcelán po babičce většinou stojí roky zapomenutý ve vitríně, někdy skončí i v krabici ve sklepě. Přitom právě malá značka na spodní straně šálku nebo talíře může rozhodnout, jestli jde jen o běžné nádobí, anebo o sběratelský kus za statisíce. Nejde tolik o stáří, jak si lidé myslí, mnohem víc záleží na původu, značení a také stavu.
V posledních letech je na českém trhu znatelný návrat zájmu o prvorepublikový či secesní porcelán. Aukční domy mluví jasně – kvalitní soupravy dnes stojí výrazně víc než před deseti lety. Možná i proto, že silná generace třicátníků a čtyřicátníků si zařizuje bydlení a nechce uniformní nábytek z obchodních řetězců, ale věci s příběhem.
Nejdráže se prodávají výrobky z porcelánek, které měly jméno i za hranicemi. Třeba Royal Dux Bohemia, Meissen nebo starší karlovarské továrny. Jenže samotná značka nestačí – podstatné je, jaké konkrétní značení na dně kus nese.
Rozhoduje značka a období výroby
Značka na porcelánu funguje trochu jako podpis malíře. Výrobci používali korunky, iniciály, zvířata i různé symboly. U Royal Dux najdete typický růžový trojúhelník se žaludem, míšeňský porcelán poznáte podle zkřížených mečů. Právě tyhle detaily sběratelé kontrolují jako první, někdy doslova lupou.
Důležité je i období výroby. Míšeň z 18. století má úplně jinou cenu než produkce ze 70. let minulého století, i když na první pohled může laikovi připadat podobná. Podle odborníků z aukční síně Dorotheum se autentické kusy z 19. století ve výborném stavu dostávají do stovek tisíc korun, výjimečně i výš – záleží na konkrétním kusu a poptávce.
Kolik může mít stará souprava skutečně hodnotu
Představa, že každá stará sada porcelánu zaplatí nové auto, je samozřejmě trochu nadsázka. Většina běžných souprav z druhé poloviny 20. století se prodává za několik tisíc korun, někdy i méně. Přesto existují výjimky.
Vyšší částky se týkají hlavně limitovaných sérií, ručně malovaných dekorů a kompletních, nepoškozených servisů. Třeba secesní jídelní servis pro dvanáct osob z přelomu 19. a 20. století může na české aukci překročit hranici 300 tisíc korun. U světových značek a opravdu vzácných kusů jdou ceny ještě dál.
Stav je zásadní. I malá prasklinka, oťuk na hraně talíře nebo vlasová trhlina umí cenu srazit o desítky procent. Sběratelé jsou v tomhle nekompromisní.
Hodnota se většinou odvíjí od tří věcí:
- Autenticita značky – tedy pravost a správné datování.
- Kompletnost soupravy, chybějící šálek nebo poklička cenu snižuje.
- Technika zdobení, ruční malba bývá ceněnější než sériový tisk.
Ruční malba znamená, že dekor nanášel malíř štětcem přímo na porcelán. Každý kus je pak trochu jiný, drobně odlišný v detailech. Tiskový dekor vznikal pomocí šablon a umožnil masovou výrobu, což je sice praktické, ale sběratelskou cenu to většinou drží níž.
Jak postupovat, než porcelán nabídnete k prodeji
Než soupravu odnesete do zastavárny nebo ji vystavíte na internetový bazar, je lepší nechat si ji odborně posoudit. Aukční domy či specializovaní znalci dokážou podle značky, tvaru i dekoru poměrně přesně určit stáří a orientační cenu. Odhad bývá často zdarma, pokud se rozhodnete věc nabídnout do aukce.
Porcelán rozhodně nečistěte agresivní chemií. Sběratelé dávají přednost původnímu stavu, i když není dokonale naleštěný. Neodborné leštění může poškodit glazuru – tedy sklovitou vrstvu na povrchu, která porcelánu dodává lesk a chrání dekor. A to už se napravuje těžko.
Dobré je projít i rodinné papíry. Staré účtenky, fotografie z domácnosti nebo zmínka o nákupu v zahraničí mohou cenu zvýšit. Takzvaná provenience, čili doložený původ předmětu hraje na trhu čím dál větší roli.
Takže pokud doma objevíte starou soupravu se známým znakem na dně, nespěchejte s prodejem. Možná půjde jen o hezkou památku na babičku. A možná taky o investici, která si desítky let tiše čekala na správný okamžik.
Zdroje: dorotheum.com, sothebys.com, royaldux.cz, meissen.com
