Zatímco staré pračky běžely klidně patnáct let, u těch dnešních bývá desetiletá hranice spíš výjimkou. Servisní technici říkají, že za to nemůže jen tlak na cenu nebo složitější elektronika, ale hlavně způsob, jak je doma používáme.
V servisech se nejčastěji řeší ložiska bubnu, čerpadla a topná tělesa. Porucha přijde většinou bez varování a oprava? Klidně několik tisíc korun. Není divu, že řada lidí pak raději sáhne po novém spotřebiči. Statistiky prodejců mluví o průměrné životnosti sedm až deset let.
Podle servisního technika Jana Dvořáka, který opravuje pračky přes dvacet let, je rozhodující každodenní zacházení. Největší problém představuje dlouhodobé přetěžování bubnu, praní na zbytečně vysoké teploty a také to, že prášku dáváme víc, než je potřeba.
Přetížený buben ničí ložiska i tlumiče
Naplnit pračku co nejvíc, aby se „to vyplatilo“, je běžný zvyk. Jenže kapacita uvedená výrobcem – třeba osm kilo – platí pro určité typy prádla a rovnoměrné rozložení. Když dovnitř nacpeme těžké ručníky nebo povlečení, při odstřeďování vzniká velká nerovnováha.
Ložiska umožňují bubnu plynule se otáčet. Jakmile ale musejí dlouhodobě snášet vyšší hmotnost, opotřebují se rychleji. A jejich výměna není jednoduchá záležitost, často je nutné rozebrat celou vanu pračky. Servisy potvrzují, že právě ložiska patří mezi nejčastější opravy u strojů starších pěti let.
Více prášku neznamená čistší prádlo
Mnoho lidí si myslí, že když přidají víc pracího prostředku, výsledek bude lepší. Jenže přebytek gelu nebo prášku zůstává uvnitř pračky. Ne všechno se vypláchne.
Zbytky se postupně usazují v hadicích, zásobníku i na topném tělese, které ohřívá vodu. Když se na něm vytvoří vrstva vodního kamene a detergentu, ohřev trvá déle a spotřeba elektřiny roste – někdy i o desítky procent. A to už je na účtu znát.
Na správné dávkování dlouhodobě upozorňuje například časopis dTest. Doporučuje řídit se tvrdostí vody a množstvím prádla, ne pocitem. Nadbytek prostředku navíc podporuje vznik plísní a zápachu. Lidé pak začnou prát na vyšší teploty, aby se zápachu zbavili, a tím stroj zatěžují ještě víc.
Rychlé programy jako každodenní standard
Třicetiminutové cykly jsou lákavé, zvlášť když člověk spěchá. Tyto programy ale počítají s menší náplní a lehce znečištěným prádlem. Pokud je používáme denně a buben naplníme až po okraj, pračka nestihne prádlo správně vyvážit.
Výsledkem bývají silné vibrace. Ty zatěžují tlumiče, konstrukci a časem i elektroniku. Servisní technici upozorňují, že řídicí jednotka je citlivá na otřesy i vlhkost, a její výměna se někdy blíží ceně nového spotřebiče.
Jak prodloužit životnost pračky
Dobrou zprávou je, že většině potíží se dá předejít. Nejde o nic složitého, spíš o drobné změny návyků:
- nepřekračovat doporučenou kapacitu a prádlo rozložit pokud možno rovnoměrně,
- dávkovat prací prostředek podle návodu a tvrdosti vody (ne „od oka“),
- občas spustit čisticí program na vyšší teplotu bez prádla,
- po praní nechat dvířka otevřená, aby vnitřek vyschnul.
Vyplatí se také kontrolovat filtr čerpadla. Zachytává drobné předměty i nečistoty, a když se ucpe, pračka hůř vypouští vodu. Čerpadlo se pak může přehřívat, někdy i poškodit.
Moderní spotřebiče jsou úspornější než dřív, ale fyziku obejít nejde. Dlouhodobé přetěžování nebo špatné dávkování se dřív nebo později projeví. Pračka je jeden z nejvíce namáhaných přístrojů v domácnosti – a pokud se k ní budeme chovat rozumně, může sloužit podstatně déle, než si myslíme. Rozdíl totiž často není ve výrobě, ale v tom jak s ní doma zacházíme.
Zdroje: dtest.cz, energy.gov, consumerreports.org, which.co.uk
