Mluvit si pro sebe nahlas nemusí znamenat nic zvláštního, i když si to lidé často myslí. Podle psychologů jde o docela běžnou věc, která může pomoct se soustředěním, pamětí i stresem. Kolem tohohle zvyku ale pořád koluje spousta nepřesností.
Spousta lidí si při řešení problému nebo ve vypjaté situaci začne sama pro sebe něco říkat. Někdo šeptá, jiný klidně mluví nahlas. Co se za tím skrývá? V psychologii se tomu říká self talk, tedy vnitřní řeč. Nemusí být jen v hlavě, někdy prostě zazní ven.
Výzkumy naznačují že to není žádná výjimka. Spíš naopak. Lidé si tím pomáhají při plánování, rozhodování ale i při zvládání emocí. Když si něco řeknete nahlas, zapojí se víc smyslů a mozek může pracovat o něco efektivněji.
Proč si mluvením pomáháme
Řeč totiž neslouží jen k tomu, abychom se domluvili s ostatními. Funguje i jako nástroj myšlení, i když to tak na první pohled nevypadá. Jakmile člověk začne formulovat věty, trochu si tím třídí myšlenky. A to se hodí hlavně ve chvílích, kdy je potřeba rychle se rozhodnout nebo si ujasnit složitější věc.
Zajímavý je i výzkum psychologa Garyho Lupyana. Ukázalo se že lidé kteří si při hledání věci opakují její název nahlas, ji najdou rychleji. Mluvení totiž aktivuje oblasti mozku spojené s pozorností, což dává smysl i v praxi.
Mluvení nahlas a zvládání emocí
Vnitřní dialog hraje roli i u emocí. Když člověk pojmenuje co vlastně cítí, často se mu uleví. Psychologové tomu říkají emoční označování. V principu jde o to, že pocity převedete do slov a tím se jejich síla trochu sníží, i když ne úplně.
Záleží ale i na tom, jak k sobě mluvíte. Některé studie ukazují že věty ve druhé osobě typu „to zvládneš“ můžou fungovat líp než „zvládnu to“. Vytvoří se tím malý odstup, který někdy pomůže vidět situaci střízlivěji.
Nejde jen o psychiku. Mluvení nahlas má i dost praktické využití, třeba:
- udržení pozornosti u monotónních činností
- lepší zapamatování informací
- postupné zvládnutí složitějších úkolů
Podobné věci využívají i profesionálové. Sportovci nebo třeba chirurgové si potichu komentují jednotlivé kroky, aby se vyhnuli chybám. Není to nic neobvyklého, spíš naopak.
Kdy může být problém
I když je to běžné, existují situace kdy už to v pořádku být nemusí. Pokud člověk ztrácí kontrolu nad tím co říká, nebo má pocit že ten hlas není jeho, může to signalizovat psychické potíže. V takovém případě je lepší obrátit se na odborníka.
Je důležité rozlišit běžné mluvení pro sebe a vážnější stavy. Většina lidí kteří si občas něco řeknou nahlas je úplně v normě. Podstatné je že si uvědomují, že jde o jejich vlastní myšlenky a mají to pod kontrolou.
Jak z tohoto návyku vytěžit maximum
Když si uvědomíte že k sobě mluvíte, dá se to využít docela chytře. Pomáhá to třeba při plánování dne nebo když vás čeká něco náročného. Stačí mluvit stručně a konkrétně, žádné dlouhé monology.
Funguje i jednoduchý postup. Nejdřív si pojmenujete problém, pak nahlas řeknete možné řešení a nakonec si potvrdíte další krok. Není to nic složitého ale mozek tohle ocení, protože dostane jasnou strukturu.
Možná to zní trochu zvláštně, ale krátký rozhovor se sebou samým může pomoct víc než by člověk čekal. A pokud vás někdo přistihne jak si šeptáte, pravděpodobně jen děláte přesně to co váš mozek zrovna potřebuje.
Zdroje: apa.org, psychologytoday.com, sciencedirect.com, frontiersin.org
