Koncesionářské poplatky se nově mají týkat i zařízení, která si většina lidí s televizí nebo rádiem dosud vůbec nespojovala. Stačí chytrý telefon, tablet či notebook připojený k internetu. Změna zákona tak dopadne i na ty domácnosti, které byly přesvědčené, že se jich povinnost netýká.
Vláda schválila novelu zákona o rozhlasových a televizních poplatcích. Reaguje tím na to, jak se dnes obsah sleduje – klasická televize už dávno není jedinou cestou. Českou televizi nebo Český rozhlas si lidé pouští přes mobil, počítač, někdy jen z archivu a zpětně.
A právě v tom je jádro změny. Poplatek se má nově vázat na jakékoli zařízení, které je technicky schopné přijímat vysílání přes internet. Nehraje roli, jestli na něm skutečně sledujete pořady veřejnoprávních médií. Rozhodující je samotná možnost příjmu, což je poměrně široce postavené pravidlo.
Co se konkrétně mění
Dříve zákon pracoval s poměrně úzkým vymezením přijímače – typicky šlo o televizor nebo rádio. Novela se ale posouvá k takzvané technologické neutralitě. Jinými slovy, nejde o to, jak přístroj vypadá, ale co umí.
V praxi to znamená, že poplatek bude nutné hradit i tehdy, pokud doma máte například:
- chytrý telefon s přístupem na internet,
- tablet nebo notebook,
- chytrou televizi bez antény, která funguje pouze online.
Zvyšuje se i samotná částka. Televizní poplatek má nově činit 160 korun měsíčně, rozhlasový 55 korun. Dohromady tedy 215 korun za měsíc, což ročně dělá přes 2 500 korun – a to už v rodinném rozpočtu znát je, i když nejde o tisíce měsíčně.
Proč stát pravidla mění
Ministerstvo kultury vysvětluje úpravu tím, že financování veřejnoprávních médií musí odpovídat digitální době. Česká televize i Český rozhlas dnes provozují rozsáhlé online archivy a živé vysílání na internetu, které sledují statisíce lidí každý měsíc.
Pokud by zákon zůstal beze změny, část domácností by se poplatku vyhnula jen proto, že nevlastní klasický televizor. Podle vlády by to postupně znamenalo výpadek příjmů. A protože veřejnoprávní média stojí hlavně na poplatcích, nikoliv na reklamě, šlo by o citelný zásah.
Ekonomický argument je poměrně přímočarý: reálná hodnota poplatků vlivem inflace roky klesá. Poslední navýšení proběhlo před více než patnácti lety a náklady na výrobu pořadů i technologie mezitím vzrostly, někdy dost výrazně.
Koho se změna dotkne nejvíc
Nejvíce nová pravidla pocítí mladší domácnosti ve městech. Ty často klasickou televizi nemají a vystačí si s notebookem, mobilem a streamovacími službami. Právě ony dosud argumentovaly tím, že televizní přijímač nevlastní – a proto neplatí.
Novela ale ponechává i určité výjimky. Osvobozeni mohou být lidé s velmi nízkými příjmy nebo osoby se zdravotním postižením, pokud splní zákonné podmínky. Domácnost zároveň hradí pouze jeden poplatek bez ohledu na počet zařízení, což je důležité zmínit.
Jak bude kontrola fungovat
Evidence poplatníků zůstává na straně České televize a Českého rozhlasu. Pokud domácnost splňuje podmínky, má povinnost se přihlásit sama. Kontroly se opírají hlavně o porovnávání databází a následné výzvy k doložení, zda zařízení vlastníte či nikoli.
Otázkou je, jak bude vymahatelnost fungovat u přístrojů, které má dnes téměř každý. Chytrý telefon vlastní podle dat Českého statistického úřadu naprostá většina domácností. Právě to z novely dělá opatření, které se dotkne skoro všech, bez větších výjimek.
Pro běžnou rodinu nejde o dramatickou částku. Jenže v kombinaci s dalšími výdaji – energie, bydlení, služby – přibývá další pravidelná platba. Vyplatí se proto ověřit, zda máte vše správně přihlášeno a jestli nemáte nárok na osvobození. Ignorovat povinnost se nemusí vyplatit, sankce za neplacení mohou vyšplhat na několik tisíc korun.
Debata o tom, jak financovat veřejnoprávní média do budoucna, tím ale nekončí. Stále častěji se mluví o tom, zda je model navázaný na zařízení udržitelný i do dalších let. Prozatím však platí poměrně jasné pravidlo: kdo má doma zařízení s internetem, stává se poplatníkem i když televizi jako takovou nevlastní.
Zdroje: mkcr.cz, ceskatelevize.cz, rozhlas.cz, czso.cz
