Původně to měly být jen zbytky po opravě zídky. Hromádka starých cihel, co překážela u plotu a čekala na odvoz. Dnes je z nich místo, kde sedáváme s přáteli a které přitáhne pozornost každé návštěvy.
Po rekonstrukci nám zůstalo asi dvacet pálených cihel. Byly zaprášené, některé otlučené a já měla jasno – pojedou do sběrného dvora. Manžel ale přišel s tím, že by byla škoda je vyhodit. Prý z nich zkusí postavit něco menšího, jen tak pro radost. Bez výkresů, bez velkých plánů. Jen vodováha, trochu malty a nápad.
Během dvou víkendů se v rohu zahrady začal rýsovat kruh. Cihly skládal postupně, zkoušel, přeskládával. Nakonec vzniklo vyvýšené ohniště spojené s nízkým bylinkovým záhonem. Vnitřek vysypal štěrkem, aby voda měla kam odtékat. Horní řadu nechal bez omítky – struktura staré pálené hlíny tak vynikla mnohem víc. Vypadá to, jako by to tam stálo už roky.
Proč mají staré cihly větší hodnotu, než si myslíme
Pálená cihla je překvapivě odolný materiál. Vyrábí se z hlíny, která projde vysokou teplotou, a tím získá pevnost i slušnou mrazuvzdornost. Odborníci z Výzkumného a vývojového ústavu stavebních hmot uvádějí, že kvalitní kusy vydrží desítky let, někdy i celé století – pokud nejsou dlouhodobě vystavené vlhku.
Z ekologického hlediska navíc dává opětovné použití smysl. Výroba cementu, základní složky betonu, tvoří podle Evropské komise zhruba osm procent světových emisí CO₂. Když tedy využijete už jednou vypálené cihly, šetříte materiál i energii. A to se počítá.
Jak z cihel vytvořit funkční a bezpečný prvek
Stavba nebyla úplně nahodilá, i když tak možná působí. Nejprve vznikl mělký základ, asi patnáct centimetrů do hloubky. Ten manžel vyplnil štěrkem, aby se pod konstrukcí nedržela voda. Bez drenáže by mráz mohl cihly časem rozvolnit a celé dílo by popraskalo.
Cihly skládal převážně na sucho, jen horní vrstvu lehce spojil maltou. Pokud byste se do něčeho podobného chtěli pustit, vyplatí se dodržet pár jednoduchých pravidel:
- Používat jen pevné a neprasklé kusy.
- Připravit rovný, dobře odvodněný podklad.
- U ohniště myslet na bezpečnou vzdálenost od stromů, keřů i plotu
Zahradní architektka Klára Salzmann v časopise Zahrada Park Krajina připomíná, že drobná architektura by měla ladit s domem i okolím. Cihla se hodí hlavně tam, kde už nějaký tradiční prvek je – u starších staveb působí přirozeně, skoro nenápadně.
Celá realizace nás vyšla na pár stovek korun za maltu a štěrk. Když jsem se dívala na ceny hotových ohnišť v hobby marketu, šly do tisíců. A většina z nich vypadala dost podobně, skoro stejně. Tady má každá cihla jiný odstín, drobné oťuky, někde i zbytek staré malty. A právě to tomu dává charakter.
Dekorace, která má i praktický přínos
Spojení ohniště a bylinkového záhonu se ukázalo jako chytré řešení. Cihly přes den nasají teplo a večer ho pomalu uvolňují. Tymiánu i rozmarýnu se u nich daří víc než dřív, mají radši sušší a teplejší podmínky. Díky akumulaci tepla navíc rostliny tolik netrpí při prudkých změnách počasí.
Zahrada tím získala nový střed. Večer si tam sedneme, zapálíme oheň a jen tak povídáme. Přes den prostor přirozeně odděluje trávník od užitkové části. Investice minimální, efekt velký – a radost upřímná.
Když dnes vidím, kolik stavebního materiálu končí zbytečně na skládce, říkám si, že někdy stačí jen malá změna pohledu. Staré cihly nejsou odpad. Jsou to kusy s příběhem, které můžou dostat další šanci. Možná vám nějaké leží na zahradě taky a čekají, až jim dáte nový smysl.
Zdroje: ek.europa.eu, vustah.cz, zahrada-park-krajina.cz
