Naše láska k Itálii skončila. Našli jsme v Evropě místo, kde je jídlo lepší a espresso stojí 20 korun

Itálie bývala skoro nedotknutelná, když přišla řeč na jídlo. Jenže dneska to už tak jednoznačné není. Ceny lezou nahoru a ten zážitek, na který byli lidé zvyklí, se trochu vytrácí. Čím dál víc lidí se proto rozhlíží jinde a někdy stačí opravdu kousek. Rozdíl poznáte klidně už po prvním loku espressa.

Turistické chování se v Evropě pomalu mění, není to žádný skok ze dne na den. Podle dat Eurostatu lidé častěji zkouší méně okoukaná místa. Dává to smysl, chtějí kvalitu ale bez davů a bez cen, které v centrech Itálie poslední roky vyletěly docela vysoko. V Římě nebo Miláně není problém dát za espresso víc než 1,5 eura, což je přes 35 korun a někdy i víc.

Přitom existují místa, kde si na kávě i jídle dávají záležet minimálně stejně. A někdy to působí ještě autentičtěji. Třeba Bosna a Hercegovina, konkrétně Sarajevo. Město které si drží vlastní styl a přitom vás cenově docela překvapí.

Sarajevo jako gastronomické překvapení

Sarajevo není jen historická směs vlivů, i když to je vidět na každém kroku. Jídlo tu má svoje pevné místo v běžném dni, není to jen něco navíc pro turisty. Kuchyně vychází z Balkánu i Orientu, takže chutě jsou výrazné a příprava často pomalejší, žádný spěch.

Typickým jídlem jsou čevapi, malé masové válečky z grilu. Podávají se se somunem, což je čerstvý chléb, lehce křupavý na povrchu ale uvnitř měkký. Často ho pečou přímo na místě, takže voní už z ulice. Hodně podniků používá lokální maso a recepty se předávají dál, někdy i trochu po svém.

Káva jako rituál, ne rychlá zastávka

Asi největší rozdíl je v kávě. V Itálii ji vypijete rychle u baru a jdete dál, v Sarajevu to funguje jinak. Káva je spíš zastavení než rychlá rutina. Tradiční bosenská káva se vaří v džezvě a dostanete k ní kostku cukru nebo sladké rahat lokum.

Jestli chcete espresso, není problém. A právě tady to člověka trochu zarazí. V běžné kavárně stojí kolem jedné konvertibilní marky, tedy asi 20 korun. Kvalita přitom nijak nezaostává, někdy naopak. Kavárny berou směsi z místních pražíren a je znát že si na tom dávají záležet.

Není to ale jen o ceně. Lidé si sednou, chvíli zůstanou, povídají si. Nikdo je nehoní. Tenhle klid se pak promítá do celého dojmu z města, turista se necítí jak na běžícím pásu což se jinde stává docela často.

Proč je jídlo levnější a přitom kvalitní

Nižší ceny mají víc důvodů, není to jedna věc. Ekonomika Bosny je slabší než v západní Evropě a to se logicky promítá do služeb. Zároveň se hodně surovin bere z místní produkce, takže odpadá dlouhá doprava a další náklady.

Restaurace bývají často rodinné podniky. Náklady na provoz nejsou tak vysoké jako třeba v centrech italských měst. Díky tomu nemusí ceny šponovat nahoru. Výsledkem je kombinace, kterou v Itálii člověk hledá čím dál hůř, i když pořád existují výjimky.

Má smysl vyměnit Itálii za Balkán

Itálie pořád zůstává ikonou, to se asi nezmění. Jenže pokud chcete něco klidnějšího a méně turistického, Sarajevo dává docela smysl. Jídlo je poctivé, káva má svůj charakter a ceny nepůsobí přehnaně.

Dobré je vyhnout se hlavním třídám a spíš zabočit do menších ulic. Tam bývají podniky které si drží kvalitu bez velké reklamy. Ať už si dáte čevapi, pljeskavicu nebo jen kávu, rychle pochopíte proč se sem lidé vrací.

Možná Itálii úplně neopustíte. Ale při plánování další cesty za jídlem stojí Balkán minimálně za zvážení. Ten rozdíl poznáte nejen na chuti ale i na účtu, což se dnes počítá víc než dřív.

Zdroje: eurostat.ec.europa.eu, lonelyplanet.com, bbc.com, cntraveler.com