Na pohled pěkně křupavý okraj, slib Itálie a rychlá večeře. Stačí ale krabici otočit a člověk trochu vystřízliví. U části mražených pizz ze supermarketu je složení dost vzdálené tomu, co byste čekali od klasiky.
V regálech je jich spousta, názvy odkazují na Neapol nebo Toskánsko, zní to hezky. Jenže realita bývá méně romantická. Když si přečtete složení, objeví se dlouhý seznam věcí, které mají hlavně prodloužit trvanlivost a zlevnit výrobu, chuť se pak dohání jinak.
Nejde jen o chuť samotnou. Některé výrobky mají hodně soli a nasycených tuků, přidávají se i různá aditiva. To jsou látky kvůli barvě, konzistenci nebo výdrži. Evropský úřad pro bezpečnost potravin opakovaně uvádí, že častá konzumace vysoce průmyslově zpracovaných potravin souvisí s vyšším rizikem obezity a potíží s metabolismem, což asi nepřekvapí.
Co se skrývá ve složení
Často narazíte na levné náhražky. Sýr nebývá vždy sýr, někdy jde o směs rostlinných tuků a škrobů. Roztéká se to, ale chuť je zvláštní, někdo by řekl skoro umělá. Podobně šunka, na obalu vypadá dobře, uvnitř je ale menší podíl masa a zbytek tvoří voda, stabilizátory a zahušťovadla.
Další věc jsou zvýrazňovače chuti. Typicky glutamát sodný, ten dokáže zvednout vnímání chuti i u průměrných surovin. V malém množství se považuje za bezpečný, problém je spíš v tom jak často se takové výrobky jí.
Nutriční specialisté zmiňují i sůl. Jedna pizza klidně pokryje víc než polovinu doporučené denní dávky, což potvrzují i data Státního zdravotního ústavu. Dlouhodobě vyšší příjem soli souvisí se zvýšeným tlakem, to už je známá věc.
Jak výrobci vytvářejí iluzi kvality
Velkou roli hraje obal. Fotky šťavnatých rajčat, rozteklého sýra a bylinek vypadají lákavě, člověk má pocit čerstvosti. Ve skutečnosti je těchto surovin v produktu méně, než by čekal. Často se používají i aromata, která napodobují vůni skutečných ingrediencí, takže výsledek působí líp než jaký ve skutečnosti je.
Některé pizzy obsahují emulgátory. Ty drží pohromadě tuk a vodu, bez nich by se výrobek rozpadal nebo změnil strukturu. Pro běžného zákazníka je to neviditelná chemie, ale na výsledku se podepisuje dost výrazně.
Jak poznat opravdu špatnou pizzu
Základ je číst složení, i když se do toho nechce. Pokud má seznam desítky položek a názvy kterým sotva rozumíte, je to varování. Sledujte podíl masa a sýra, čím nižší, tím větší šance na náhražky. Podezřele nízká cena taky něco naznačuje, většinou to znamená úspory jinde.
Pomůže i jednoduché pravidlo. Kvalitní pizza si vystačí s pár základními surovinami, mouka, rajčata, sýr a případně maso. Jakmile se seznam nafukuje, roste i míra průmyslového zásahu, a to je znát.
Pokud chcete mít větší jistotu, dá se vzít chlazená varianta s kratší trvanlivostí nebo si pizzu udělat doma. Není to nijak složité a rozdíl v chuti bývá docela výrazný. Mražená pizza je rychlá volba, ale ne každá za to stojí, některé produkty ukazují kam až může potravinářský průmysl zajít když šetří na špatném místě.
Zdroje: efsa.europa.eu, szu.cz, who.int, consumerreports.org
