Lesní jahody, maliny, šípek. Stačí otevřít krabičku a vůně je téměř omamná. Jenže to, co pak skutečně ochutnáte v hrnku, bývá často o dost obyčejnější. U některých ovocných čajů ze supermarketu najdete jen minimum opravdového ovoce a naopak víc aromat a kyselin, než byste čekali.
Ovocné čaje si spojujeme se zdravým životním stylem. Neobsahují kofein, dávají se dětem, v zimě zahřejí studené ruce. A přesto právě tady bývá složení trochu hra se slovy. Na přední straně obalu velké maliny nebo mango, ale uvnitř směsi jen pár procent – někdy ani to ne.
Testy spotřebitelských organizací v minulosti opakovaně ukázaly, že deklarované ovoce tvoří jen malou část směsi. Typický základ? Jablko, ibišek a šípek. To samo o sobě ničemu nevadí, problém je spíš v tom, když se konkrétní příchuť tváří jako hlavní hvězda a přitom ji drží hlavně aroma.
Co skutečně obsahuje sáček ovocného čaje
Většinu objemu tvoří sušené jablko. Je levné, přirozeně sladké a dobře se skladuje. Výrobci po něm sahají často, protože zaplní směs a chuť nijak neruší. Přidá se ibišek kvůli barvě a kyselosti, trochu šípku pro svíravější tón a základ je hotový.
Jahody nebo maliny? Někdy jen 1 až 3 procenta. To je vše. Zbytek vůně i chuti zajistí aroma. Může být přírodní, ale také vytvořené laboratorně. Běžný zákazník to z etikety pozná jen těžko – zvlášť když čte drobný text někde na boku krabičky.
Aroma versus skutečné ovoce
Evropská pravidla rozlišují mezi označením „přírodní aroma“ a prostým „aroma“. Pokud se na obalu objeví třeba přírodní jahodové aroma, část aromatické složky musí opravdu pocházet z jahod. Když tam stojí jen jahodové aroma, může jít o látku vyrobenou jiným způsobem, která chuť jen napodobuje – a to je rozdíl.
Státní zemědělská a potravinářská inspekce dlouhodobě připomíná, že názvy a obrázky musí odpovídat realitě. Jenže obrázek šťavnatého ovoce ještě nic negarantuje. Rozhoduje složení, ne grafika.
Do směsí se často přidává také kyselina citronová, aby chuť byla výraznější. V malém množství je považována za bezpečnou, citlivějším lidem ale může způsobit pálení žáhy nebo podráždění žaludku. Někdy se objeví i sladidla či kousky kandovaného ovoce – a tím pádem víc cukru, než by člověk od čaje čekal.
Z hlediska výživy toho ovocný čaj moc nenabídne. Sušením a následným zalitím horkou vodou se většina vitaminů rozloží. Pokud ho někdo pije kvůli vitamínu C, moc si nepomůže, množství ve výsledném nápoji je opravdu zanedbatelné.
Jak vybrat lepší variantu
Rozdíly mezi značkami samozřejmě jsou. Některé směsi mají vyšší podíl skutečného ovoce a méně aromat, složení je kratší a přehlednější. Když ale na prvních místech čtete jablko a ibišek a teprve potom třeba jahodu, je jasné, odkud vítr fouká.
Při nákupu se vyplatí dát si pár minut navíc a řídit se jednoduchými body:
- číst složení a kontrolovat procenta jednotlivých složek
- dávat přednost směsím bez přidaných aromat, případně s jasně označeným přírodním aromatem
- vybírat čaje, kde jsou viditelné kousky skutečného ovoce
Možností je i domácí varianta. Sušené šípky, pár plátků jablek, hrst mražených malin – nic složitého. Chuť bývá plnější a obejde se bez zbytečných přísad, i když příprava zabere o něco víc času.
Ovocný čaj tedy nemusí být špatný. Jen je dobré nepodlehnout prvnímu dojmu. Vůně klame, obal taky. Stačí se na chvíli zastavit u regálu a přečíst pár řádků drobným písmem, a člověk hned ví, co si vlastně nese domů.
Zdroje: dtest.cz, szpi.gov.cz, efsa.europa.eu
