V českých obchodech se běžně prodává výrobek, nad kterým část odborníků kroutí hlavou. Laboratorní rozbory u některých značek ukázaly vyšší množství přídatných látek i soli, než je obvyklé. Podle nutričních specialistů sice takové složení zajistí delší trvanlivost, tělu ale při časté konzumaci zrovna neprospívá.
Paštika má u nás tradici. Domácí verze obvykle stojí na mase, játrech, cibuli a koření. Jenže u průmyslově vyráběných variant je to jiné – často se pracuje se stabilizátory, dusitany nebo zvýrazňovači chuti. Právě tahle kombinace rozhoduje o tom, jak dlouho výrobek vydrží, jak bude vypadat a jakou bude mít strukturu.
Podle srovnávacích testů spotřebitelských organizací se u některých levnějších paštik obsah masa nedostane ani na 40 procent. Zbytek tvoří voda, tuk a směs různých aditiv. Samo o sobě to zákon neporušuje, problém ale nastává ve chvíli, kdy se konzervanty pohybují na samé hraně povoleného limitu.
Co všechno se skrývá pod víčkem
Typickým příkladem je dusitan sodný (E250). Přidává se kvůli barvě i ochraně před bakteriemi, hlavně před Clostridium botulinum, které může způsobit vážnou otravu. Evropský úřad pro bezpečnost potravin už dříve upozornil, že při vyšším příjmu mohou dusitany v organismu vytvářet takzvané nitrosaminy. A ty jsou podle některých studií spojovány se zvýšeným rizikem nádorových onemocnění.
V levnějších výrobcích se objevují také fosforečnany, pomáhají vázat vodu a držet strukturu. K tomu je potřeba přičíst poměrně dost soli. Státní zdravotní ústav opakovaně uvádí, že Češi solí víc, než by měli – skoro dvojnásobek doporučené dávky. Jedna menší konzerva paštiky přitom může pokrýt klidně polovinu denního limitu, což není málo.
Trvanlivost jako hlavní marketingový tahák
Některé testované výrobky měly uvedenou trvanlivost delší než dva roky. To je výsledek sterilizace při vysokých teplotách a samozřejmě i použití konzervačních látek. Potravinářští technologové namítají, že bez těchto postupů by zboží v běžné distribuci tak dlouho nevydrželo. Je to pravda, jenže delší životnost většinou znamená i víc zásahů do původního složení.
Rozdíly jsou znatelné i v samotném podílu masa. Za kvalitnější se považuje paštika s alespoň 70 procenty masa nebo jater. Pokud ale na etiketě čtete na prvních místech vodu a vepřové sádlo, je to spíš tuková pomazánka s masovou příchutí než plnohodnotný výrobek. A energetická hodnota? U některých značek přesahuje 1200 kilojoulů na 100 gramů, což už je docela dost.
Výživová specialistka z 3. lékařské fakulty Univerzity Karlovy ve svých vystoupeních opakuje, že občasná konzumace problém nepředstavuje. Potíž je v pravidelnosti. Vysoce průmyslově zpracované potraviny, kam tyto výrobky patří, se podle řady studií dávají do souvislosti s vyšším výskytem obezity i kardiovaskulárních onemocnění. Není to tedy jen o jedné plechovce, ale o celkovém jídelníčku.
Jak poznat problematický výrobek
Základem je číst složení, i když to někdy znamená vzít si v obchodě brýle. Zaměřte se hlavně na:
- pořadí surovin – první položky napoví, kolik je skutečně masa,
- obsah soli přepočtený na 100 gramů,
- počet přídatných látek označených písmenem E.
Obecně platí, že čím kratší seznam ingrediencí, tím lépe. Pokud text zabírá půl obalu a hemží se stabilizátory a barvivy je to varování, že technologie dostala přednost před kvalitou surovin.
Proč experti mluví o extrému
Přirovnání k jadernému výbuchu je samozřejmě nadsázka, ale něco vystihuje. Některé paštiky jsou díky kombinaci soli, dusitanů a sterilizace mimořádně stabilní z mikrobiologického hlediska. Jinými slovy – jen tak se nezkazí. Otázkou zůstává, co takový výrobek přináší po nutriční stránce.
Výrobci argumentují tím, že všechny použité látky splňují legislativní limity. To sedí. Jenže limity se posuzují jednotlivě, ne jako dlouhodobý koktejl různých aditiv v každodenní stravě. A právě toho se část odborníků obává, i když přímé důkazy se hledají složitě.
Řešení není nijak složité – střídat zdroje bílkovin a upřednostňovat čerstvé potraviny. Pokud si paštiku nechcete odpustit, vybírejte tu s vyšším podílem masa a kratší trvanlivostí. Anebo si ji připravte doma. Játra, máslo, cibule, trocha koření… za hodinu máte hotovo. Nevydrží sice roky ve spíži, ale víte přesně, co jíte a to se počítá.
Zdroje: efsa.europa.eu, szu.cz, dtest.cz, who.int
