Na roštu syčí a voní, jenže složení u některých kousků by si člověk radši ani nečetl. Testy opakovaně naznačují, že část výrobků má masa poskrovnu a místo toho víc různých náhražek. Dá se to poznat dřív, než je hodíte na oheň? Asi jo, když víte kam koukat.
Grilovací sezona vždycky zvedne zájem o levnější uzeniny. Špekáčky jsou klasika, jenže mezi značkami bývá dost velký rozdíl. Někdo drží poctivější recept, jiný šetří kde může a objem dohání plnidly. Pak to chutná tak nějak napůl, a struktura je zvláštní, někdy až mazlavá.
Podle spotřebitelských testů se u části výrobků objevuje víc vepřových kůží, škrobů nebo mouky. Zakázané to není, ale kvalitu to posune jinam. V praxi to znamená, že místo masa jíte směs, která se ho snaží jen napodobit, nic víc.
Co se skrývá ve složení levných špekáčků
Tradiční špekáček stojí hlavně na mase, tuku a koření. Když ve složení převažují pojmy jako vepřové kůže, drůbeží separát či modifikovaný škrob, je to signál, že se šetřilo. Separát je mechanicky oddělené maso, má jinou strukturu a kvalita bývá horší, to je prostě fakt.
Škroby a mouka fungují jako plnidla. Umí vázat vodu, takže výrobek působí šťavnatě, ale při opékání se může rozpadat nebo praskat. Kůže dodají objem a takovou gelovitou konzistenci. Chuť pak často dohání aromata a víc soli, což poznáte hned.
Jak poznat kvalitu už v obchodě
Základ je číst etiketu, i když se nechce. Sledujte procento masa, kvalitnější špekáček ho má klidně přes padesát procent, spíš víc. Kratší seznam surovin bývá lepší volba. Důležitý je i druh masa, pokud to výrobce napíše nejasně, je to podezřelé.
Napoví i vzhled. Příliš světlá barva může znamenat víc drůbeže nebo plnidel. Když na něj zatlačíte, měl by pružit, ne se bortit. Po rozkrojení by struktura měla držet pohromadě, ne být kašovitá nebo drolivá.
Státní zemědělská a potravinářská inspekce opakovaně upozorňuje na klamavé značení i nedodržené složení. Není to ojedinělé. Vyplatí se držet značek, které dlouhodobě procházejí testy bez větších výhrad, i když stojí o pár korun víc.
Proč levné špekáčky selhávají na grilu
Na roštu se rozdíly ukážou rychle. Výrobky s víc škroby ztrácí vodu, povrch se trhá a tuk se odděluje. Místo šťavnatého sousta vznikne suchá hmota, nic moc. U lepších špekáčků se tuk rozpouští rovnoměrně a maso zůstane pohromadě.
Roli hraje i sůl a fosfáty. Ty vážou vodu a zlepšují strukturu, jenže ve vyšším množství posunou chuť někam, kam nechcete. Člověk to vnímá jako ostřejší až lehce kovovou pachuť, není to příjemné.
Jak vybírat, abyste nenaletěli
Stačí pár jednoduchých pravidel. Berte výrobky s jasně uvedeným podílem masa a bez dlouhého seznamu aditiv. Sledujte i původ, lokální producenti si často hlídají reputaci a drží se tradičnějších postupů, i když ne vždycky, ale často jo.
- Čtěte složení a hledejte vyšší podíl masa
- Vyhněte se výrobkům kde převažují škroby a kůže
- Dejte přednost kratšímu seznamu surovin
Rozdíl v ceně bývá jen pár korun na kus, ale na chuti to poznáte dost. Když si nejste jistí, kupte menší množství a zkuste víc značek. Vlastní zkušenost je tady nejspolehlivější, žádná věda.
Špekáček má být jednoduchá radost z grilu. Když ale sáhnete po výrobku plném náhražek, radost rychle zmizí. Stačí věnovat pár vteřin etiketě a výsledek na talíři bude znatelně lepší, opravdu.
Zdroje: szpi.gov.cz, dtest.cz, efsa.europa.eu, mzcr.cz
