Ceny elektřiny rostou a domácnosti hledají, kde by mohly ušetřit. Často padne podezření na troubu nebo pračku. Jenže skutečný problém bývá někde úplně jinde – u spotřebiče, který zapínáme skoro bez přemýšlení.
Data Energetického regulačního úřadu ukazují, že spotřebiče tvoří výraznou část výdajů za energie. Hodně lidí řeší žárovky nebo vaření. Přitom rozdíl mezi starou žárovkou a LEDkou dnes dělá jen pár stokorun ročně, nic zásadního. Větší odběr se schovává v obýváku.
Velkým a nenápadným „žroutem“ elektřiny bývá televize – respektive celá domácí audiovizuální sestava. V mnoha rodinách běží klidně několik hodin denně. A málokdy je zapnutá sama. Připočtěte konzoli, set top box nebo krabičku na streamování a čísla začnou růst.
Proč právě televize spotřebuje tolik energie
U větších televizí s úhlopříčkou nad 140 centimetrů se příkon běžně pohybuje mezi 100 až 200 watty za hodinu provozu. Starší plazmy umí být ještě náročnější. Když takový přístroj běží pět hodin denně, roční spotřeba snadno překročí 300 kilowatthodin. A to už na faktuře poznáte.
Mezinárodní energetická agentura dlouhodobě upozorňuje, že domácí elektronika patří mezi nejrychleji rostoucí zdroje spotřeby v domácnostech. Obrazovky jsou větší, mají vyšší jas, jsou trvale připojené k internetu. To všechno něco stojí, i když si to moc neuvědomujeme.
Svoji roli hraje i pohotovostní režim. Takzvaný standby znamená, že zařízení sice „vypnete“, ale ve skutečnosti zůstává připravené k okamžitému zapnutí. Podle Evropské komise může součet těchto malých odběrů dělat až deset procent roční spotřeby domácnosti. Není to málo.
Samotná televize ještě nemusí být katastrofa. Problém je, že kolem ní se postupně nahromadí další technika:
- set top box nebo satelitní přijímač
- herní konzole
- soundbar, případně celé domácí kino
- router a modem, které běží nonstop
Každé zařízení má svůj vlastní odběr. Router funguje 24 hodin denně a ročně může spotřebovat kolem 100 kilowatthodin, někdy i víc. Herní konzole záleží jak často se používá, ale při pravidelném hraní jde klidně o další stovky kilowatthodin za rok.
Rozdíl mezi starým a novým modelem může být zásadní
Energetické štítky dnes pracují se škálou od A do G. U velké televize může rozdíl mezi třídou A a F znamenat téměř dvojnásobnou spotřebu. Jenže má to háček. Výrobci sice zlepšují účinnost, zároveň ale rostou úhlopříčky a zvyšuje se jas displejů, takže výsledná úspora nemusí být tak výrazná jak by se zdálo.
Při výběru nové televize se proto vyplatí dívat na konkrétní roční spotřebu v kilowatthodinách, nejen na barevné písmeno na štítku. Čísla řeknou víc než marketing.
Existuje pár jednoduchých kroků, které mohou účet za elektřinu snížit:
- vypínat zařízení úplně ze zásuvky, nebo používat prodlužovačku s vypínačem
- snížit jas obrazovky – má přímý vliv na příkon
- zapnout úsporný režim, pokud je k dispozici
- zvážit menší úhlopříčku, obzvlášť když sedíte blízko
Možná to nevypadá jako převratné řešení. Ale rozdíl několika set kilowatthodin ročně už na vyúčtování znát je. V době, kdy se počítá každá položka rozpočtu, dává smysl podívat se právě na zařízení, které zapínáme téměř automaticky.
Televize nám přináší zábavu i informace, o tom není pochyb. Jenže její provoz něco stojí – a často víc, než si připouštíme. A právě proto zůstává tak nenápadným zlodějem elektřiny.
Zdroje: eru.cz, iea.org, ec.europa.eu, cez.cz
