Peníze na běžném účtu na první pohled „jen leží“, ale ve skutečnosti pomalu mizí. Inflace totiž ukusuje jejich hodnotu, často víc než si člověk připustí. Přesto mají Češi na těchto účtech uložené obrovské částky, a nechávají je tam dlouhodobě.
Podle dat České národní banky drží domácnosti značnou část úspor právě na běžných účtech. Ty ale nejsou určené ke zhodnocení, spíš ke každodennímu fungování. Úroky bývají minimální, někdy skoro nulové, zatímco ceny rostou o několik procent ročně. A ten rozdíl, ten bolí.
Jinými slovy, za stejné peníze si časem koupíte méně. Inflace není nic abstraktního, projeví se celkem rychle. Pokud úspory nerostou podobným tempem, reálně chudnete, i když číslo na účtu zůstává stejné.
Proč běžný účet nestačí
Běžný účet dává smysl, to bez debat. Je rychle dostupný, bezpečný a pohodlný. Jenže není stavěný na to, aby na něm ležely větší částky měsíce nebo roky.
Problém nastává ve chvíli, kdy tam zůstávají desítky tisíc nebo víc, bez pohybu. Při inflaci kolem pěti procent ročně to znamená, že kupní síla klesá docela citelně. U dvou set tisíc to není drobnost, během pár let to dělá rozdíl, který už člověk pocítí.
Kam peníze přesunout, aby neztrácely hodnotu
Finanční poradci se v zásadě shodnou. Peníze je potřeba rozdělit podle toho, k čemu slouží. Něco musí zůstat po ruce, zbytek by měl pracovat, jinak to nedává moc smysl.
Na krátkodobou rezervu se často doporučují spořicí účty. Nabídnou lepší úrok než běžný účet a přístup k penězům zůstává rychlý. Není to žádný zázrak, inflaci to ne vždy porazí, ale aspoň ji to částečně brzdí.
Pak jsou tu termínované vklady. Tam už peníze na nějakou dobu „zamknete“, výměnou za pevný úrok. Nevýhoda je jasná, horší dostupnost. Na druhou stranu víte, na čem jste, což někomu vyhovuje víc než kolísání.
U delšího horizontu se řeší investice. Třeba podílové fondy nebo ETF fondy, které kopírují trh. Hodnota kolísá, někdy i nepříjemně, ale historicky mají tendenci inflaci překonat. A to je vlastně pointa.
Co znamená diverzifikace a proč na ní záleží
Diverzifikace zní složitě, ale v praxi jde o jednoduchou věc. Nedávat všechno na jedno místo. Rozdělit peníze tak, aby případná ztráta jedné části neohrozila celek.
Typicky to znamená kombinaci. Část na spořicím účtu jako rezerva, něco v investicích podle toho, jak dlouho můžete peníze postrádat. Čím delší horizont, tím víc prostoru pro dynamičtější přístup, i když to není pro každého.
Kolik peněz si nechat po ruce a kdy jednat
Často se doporučuje mít na běžném účtu jen tolik, kolik pokryje jeden až dva měsíce výdajů. Někdo si nechává víc, někdo méně, ale držet tam velké částky bez důvodu nedává moc smysl.
Zbytek by měl být rozložený tak, aby aspoň částečně pracoval. Jinak jde vlastně o pasivní ztrátu, i když není na první pohled vidět.
Důležité je taky sledovat podmínky. Úroky se mění, co fungovalo před rokem dnes už nemusí. Občasná kontrola může ušetřit docela dost peněz, i když se to nezdá.
Pokud tedy necháváte větší sumu na běžném účtu jen tak, není to neutrální volba. Spíš pomalé znehodnocování. Přesun části peněz přitom není nijak složitý krok, a rozdíl se časem nasčítá.
Zdroje: cnb.cz, kurzy.cz, mesec.cz, penize.cz
