Leží pod stromem, vypadají zapomenutě a svádí k tomu, vzít je s sebou. Jenže právě shozené paroží každé jaro dostává lidi do problémů. Co působí jako nevinný suvenýr z výletu, může ve skutečnosti znamenat správní řízení, nebo i obvinění z pytláctví a pokutu v řádu desítek tisíc.
Myslivecký zákon je v tomhle jasný. Veškeré paroží patří tomu, kdo má v dané honitbě právo myslivosti. Je úplně jedno, jestli jelen parohy shodil přirozeně, nebo tam leží už delší dobu. Jakmile je někdo bez svolení odnese, porušuje předpisy. Podle myslivců nejde o ojedinělé případy, ale o opakující se problém, hlavně na jaře.
Proč parohy nejsou volně k sebrání
Zákon o myslivosti č. 449/2001 Sb. říká, že zvěř i její části jsou součástí hospodaření v honitbě. Shozené paroží se bere jako trofej a majetek uživatele honitby. Nejde jen o peníze. Stát tím chrání i přirozený chod lesa. Parohy totiž nejsou jen na ozdobu. Obsahují minerály, které okusují hlodavci a další zvířata, takže mají v přírodě svou roli.
Česká myslivecká jednota dlouhodobě upozorňuje, že se kolem paroží rozjel i černý obchod. Prodává se na dekorace, rukojeti nožů nebo dál na internetu. I proto zákon nerozlišuje, jestli šlo o náhodný nález, nebo cílený sběr, rozdíl tam prostě není.
Jaké tresty hrozí a kdy už jde o pytláctví
Neoprávněné přisvojení paroží řeší úřady jako přestupek. Pokuta může dosáhnout až 30 tisíc korun, někdy i víc, když úředníci vyhodnotí jednání jako závažné. Pokud by člověk zvěř rušil, pronásledoval, nebo se pohyboval v honitbě s jasným úmyslem sběru, může už jít o trestný čin pytláctví.
Policie i myslivecká stráž každý rok evidují desítky podobných případů. Často se přijde na věc při kontrolách přímo v honitbách, nebo díky upozornění místních myslivců. Ti opakovaně říkají, že rušení zvěře v období shazování paroží má přímý dopad na její stav. Zvířata jsou po zimě oslabená a zbytečný stres, někdy stačí jen pár vyplašení, může vést i k úhynu.
Mýty, které mezi lidmi přetrvávají
Hodně lidí si pořád myslí, že když paroh leží na zemi, nikomu nepatří. Další omyl je, že jeden kus přece nikoho zajímat nebude. Jenže úřady posuzují každý případ zvlášť a i jeden jediný paroh může znamenat problém. Nerozhoduje jeho cena, ale samotné porušení zákona.
Myslivci také odmítají názor, že sběr paroží je pro les přínosem. Podle nich je to spíš naopak. Lidé se pohybují mimo cesty, zvěř opouští klidová místa a roste riziko, že skončí na silnici pod koly aut.
Co dělat, když paroh najdete
Nejjednodušší rada je vlastně ta nejlepší, nechat ho tam kde je. Kdo chce postupovat zodpovědně, může místo nálezu nahlásit místnímu mysliveckému sdružení nebo obecnímu úřadu. Myslivci si paroh vyzvednou, zaevidují ho jako trofej nebo ho využijí v chovu.
Procházky lesem by měly zůstat hlavně odpočinkem, ne zdrojem stresu z možné pokuty. Když člověk ví, že i zdánlivě opuštěný paroh má svého majitele, vyhne se zbytečným potížím. Les prostě není samoobsluha a respekt k pravidlům myslivosti pomáhá chránit zvěř i klid, kvůli kterému do přírody vlastně chodíme
Zdroje: mzcr.cz,cmj.cz,policie.cz,zakonyprolidi.cz
