Kompostování už dnes není jen pro majitele zahrad. I lidé z paneláků zkouší zpracovat bioodpad doma, třeba na balkóně. Nadšení pro ekologii ale může rychle narazit na realitu bytového domu – a na citlivý nos sousedů.
Když jsem si pořídila malý kompostér, brala jsem to jako drobný krok k menšímu množství odpadu. Jenže taková „maličkost“ se může dotknout víc věcí, než se zdá. Nejde jen o přírodu, ale i o vztahy mezi lidmi v domě a o pravidla, která tam platí.
Ministerstvo životního prostředí opakovaně uvádí, že bioodpad tvoří výraznou část komunálního odpadu, klidně i třetinu. Každý kyblík slupek, který neskončí v popelnici, se počítá. V praxi je to ale trochu složitější. V bytovce se řeší hlavně to, jestli něco nesmrdí nebo neláká mouchy.
A když se sousedům něco nezdá, neváhají to řešit. Někdy domluvou, jindy oficiálně.
Co říká zákon a domovní řád
Samotné kompostování na balkóně žádný zákon výslovně nezakazuje. Naopak, zákon o odpadech mluví o tom, že by se mělo předcházet vzniku odpadu a podporovat jeho další využití. Pokud si tedy člověk zpracovává vlastní bioodpad a nijak tím neobtěžuje okolí, těžko mu to někdo může zakázat.
Potíž nastává ve chvíli, kdy se objeví zápach. Občanský zákoník pracuje s pojmem imise – tedy třeba hluk, prach nebo pach, který přesahuje míru přiměřenou poměrům. A právě tady může být problém. Když by se prokázalo, že zápach obtěžuje ostatní nad únosnou mez, může přijít výzva k nápravě.
Do toho všeho ještě vstupují pravidla konkrétního domu. Stanovy SVJ nebo domovní řád někdy upravují, kde a jak lze nakládat s odpadem. Někde je to benevolentní, jinde striktní. A výbor může požádat o odstranění kompostéru, pokud usoudí, že porušuje vnitřní předpisy i když to zákon sám o sobě nezakazuje.
Proč kompost zapáchá a jak tomu předejít
Správně vedený kompost by neměl být cítit na půl chodby. Pokud zapáchá, většinou je něco špatně – nejčastěji chybí vzduch. Organická hmota se pak nerozkládá, ale zahnívá.
Odborníci zmiňují hlavně poměr takzvaných zelených a hnědých složek. Zbytky ovoce a zeleniny jsou „zelené“, suchý papír, karton nebo piliny patří mezi „hnědé“. Když převažují vlhké kuchyňské zbytky, kompost je moc mokrý a bez kyslíku. A to je přesně ten moment, kdy se objeví nepříjemný pach.
Pomáhá pár jednoduchých věcí:
- obsah občas promíchat, aby se dostal dovnitř vzduch,
- přisypat suchý materiál, který stáhne vlhkost,
- nedávat dovnitř maso, mléčné výrobky nebo vařené jídlo.
Někdo volí vermikompostér se žížalami. Ty si s bioodpadem poradí rychle a při dobré péči skoro bez zápachu. Jenže potřebují stabilní podmínky, žádné výkyvy teplot a ani přemokření. Není to úplně bez práce, i když to tak na první pohled vypadá.
Když spor skončí na úřadě
Pokud soused podá stížnost, úřad většinou situaci prověří. Může přijít kontrola a zhodnotit, jestli skutečně dochází k obtěžování zápachem nebo k přemnožení hmyzu. Ve většině případů to ale nekončí pokutou, spíš doporučením, co změnit.
Z vlastní zkušenosti můžu říct, že obyčejný rozhovor udělá víc než oficiální dopis. Ukázat kompostér, vysvětlit co do něj (ne)dávám a ujistit ostatní, že to hlídám. To často stačí, napětí povolí.
Některé domy to vyřešily po svém – společným kompostérem na dvoře, o který se stará víc lidí. Není to povinnost, spíš dohoda.
Kompost na balkóně tedy možný je. Jen to chce trochu pečlivosti a ohleduplnosti, jinak se dobrý úmysl snadno obrátí proti vám. A sousedské vztahy se napravují hůř než špatně založený kompost.
Zdroje: mzp.cz, zakonprolidi.cz, czu.cz, ekokom.cz
