Když teplota překročí třicítku, většina lidí sáhne po sklenici s ledem. Pocit okamžité úlevy je návykový. Jenže lidské tělo funguje jinak, než napovídá intuice. Ledová voda vás ve výsledku může zahřát víc, než byste čekali.
V horku se organismus snaží udržet stálou vnitřní teplotu kolem 37 stupňů Celsia. O chlazení se stará hlavně pocení a rozšíření cév u povrchu kůže. Když ale do těla pošlete velmi studenou tekutinu, spustíte obranný mechanismus, který má za úkol teplotní šok vyrovnat.
Výsledkem není jen krátké zachvění. Tělo začne vytvářet teplo, aby studený nápoj ohřálo na svou vlastní teplotu. Tento proces se odehrává hlavně v oblasti trávicího traktu, kde hustá síť cév reaguje stažením.
Teplotní šok a stažení cév
Odborníci na fyziologii vysvětlují, že prudké ochlazení sliznic vyvolá takzvanou vazokonstrikci. To je odborný termín pro stažení cév. Krev se stáhne z povrchu těla hlouběji do centra a omezí se odvod tepla kůží. Jinými slovy, tělo si teplo začne víc držet.
Podle informací zveřejněných na webu Cleveland Clinic reaguje organismus na náhlý chlad aktivací mechanismů, které mají chránit stabilní vnitřní prostředí. V horku je to kontraproduktivní. Pocení se může na chvíli zpomalit a pocit ochlazení rychle mizí.
Trávení pod tlakem
Ledová voda navíc zatěžuje trávení. Žaludek musí tekutinu ohřát, což vyžaduje energii. Ta se vytváří metabolickými procesy, při nichž vzniká teplo.
A právě tady je ten háček. Energie potřebná k ohřátí nápoje se neobjeví z ničeho – tělo ji vyrobí samo, a tím si vlastně trochu přitopí. V tropickém dni tak člověk nevědomky podporuje vnitřní zahřívání, i když chtěl přesný opak.
Objevují se i upozornění, že hodně studené nápoje mohou zpomalit vyprazdňování žaludku. Tekutina pak zůstává déle, někdy se přidá pocit těžkosti, plnosti nebo i lehké křeče. U lidí s citlivým trávením či refluxem to bývá znát téměř hned, i když každý reaguje trochu jinak.
Lékaři z Mayo Clinic proto radí držet se spíš středu. Nápoj má být chladný, ale ne ledový. Rozdíl několika stupňů může znít zanedbatelně, jenže pro organismus to zanedbatelné není. Ideální se uvádí zhruba 12 až 16 °C – taková voda osvěží, aniž by tělo zbytečně „vyděsila“.
Proč v horku fungují lépe vlažné nápoje
Zajímavé výsledky přinesly i výzkumy mezi sportovci, kteří podávají výkon v opravdu extrémních vedrech. Studie publikovaná v Journal of Applied Physiology naznačila, že mírně chladné až vlažné nápoje vedou ke stabilnějšímu pocení než voda s kostkami ledu. Organismus totiž nemusí řešit náhlý teplotní výkyv a může se soustředit na to podstatné – odvádět teplo ven.
Podobnou zkušenost mají lidé žijící v horkých oblastech. V severní Africe nebo na Blízkém východě se běžně pije teplý čaj. Není to jen tradice pro turisty. Teplý nápoj podpoří pocení, cévy se nestáhnou tak prudce a ochlazení pak proběhne přirozeně přes odpařování potu.
Neznamená to ale, že by studená voda byla zakázaná. Spíš jde o míru. Sklenice s pár kostkami ledu neuškodí, pokud z nápoje neuděláte téměř ledovou tříšť. Extrémy tělo nemá rádo – ani na jednu stranu.
Zkuste pít průběžně, menší množství během celého dne. Pravidelnost je často důležitější než samotná teplota nápoje. A když trávíte čas venku nebo sportujete, sledujte i jiné signály než jen pocit v ústech. Třeba barvu moči nebo to, jak často se potíte. To napoví víc než krátké ochlazení na jazyku.
Ledová voda sice na pár minut zchladí rozpálené patro, skutečný efekt je ale spíš krátkodobý. Dlouhodobě udělá lepší službu rozumně vychlazený nápoj, klidnější tempo a trocha stínu. Někdy stačí málo – a tělo si poradí samo.
Zdroje: clevelandclinic.org, mayoclinic.org, journals.physiology.org
