Láhev s vodou zapomenutá v rozpáleném autě může působit docela nevinně. Jenže jakmile se spojí plast a vysoké teploty, začínají se dít věci, které už tak nevinné nejsou. Do vody se postupně dostávají látky, které tělo rozhodně nepotřebuje. Odborníci na to upozorňují už delší dobu a nejde prý o maličkost, ale o běžný zvyk, který má následky.
V létě není problém, aby teplota uvnitř auta přesáhla 60 stupňů Celsia. To není žádná výjimka, spíš normální stav při parkování na slunci. Plast se v takových podmínkách nechová stejně jako doma na stole. Pomalu se mění a uvolňuje různé sloučeniny do vody, kterou pak člověk bez přemýšlení vypije.
Nejde přitom jen o zvláštní pachuť. Ta je spíš drobnost. Horší je, co není vidět. Některé látky fungují jako endokrinní disruptory, tedy zasahují do hormonální rovnováhy, což není úplně dobrá zpráva.
Co se děje s plastem při vysokých teplotách
Většina plastových lahví je z PET materiálu, polyethylentereftalátu. Za běžných podmínek je považovaný za relativně bezpečný, ale to platí jen dokud se nepřehřívá.
Když teplota stoupá, začínají se z něj uvolňovat látky jako antimon. Ten se používá při výrobě plastu a podle některých studií jeho množství ve vodě roste spolu s teplem i časem vystavení slunci, což není zrovna ideální.
Často se mluví i o ftalátech. Ty se dávají do plastů kvůli pružnosti a můžou ovlivňovat hormonální systém. PET jich sice obsahuje méně než jiné plasty, ale při extrémních podmínkách se jejich výskyt nedá úplně vyloučit.
Jaké riziko to představuje pro zdraví
Když se člověk jednou napije z takové lahve, nejspíš se nic nestane. Problém je spíš v tom, když se to opakuje. Dlouhodobé přijímání těchto látek může podle výzkumů souviset s různými potížemi, třeba metabolickými nebo i změnami v reprodukci.
Světová zdravotnická organizace doporučuje držet expozici co nejníž. Neznamená to panikařit, spíš si hlídat běžné situace, kde se plast zahřívá víc než by měl.
Do hry vstupují i mikroplasty. Jak se plast rozpadá, vznikají drobné částice, které se dostanou do vody. Jsou tak malé, že tělo je neumí snadno odstranit a jejich vliv se pořád zkoumá, takže úplně jasno zatím není.
Proč je auto ideální „laboratoř“ pro chemické změny
Auto funguje trochu jako skleník. Slunce prochází dovnitř, zahřívá interiér a teplo tam zůstává. Láhev na palubce nebo sedadle tak dostává pořádně zabrat, nejen teplem ale i UV zářením.
To všechno urychluje chemické reakce. Voda, která byla původně v pohodě, se může během pár hodin změnit, aniž by si toho člověk všiml. A to je na tom možná to nejhorší.
Žádné varování, žádná změna barvy. Jen jiná realita uvnitř láhve.
Jak se riziku jednoduše vyhnout
Naštěstí není potřeba dělat velké změny. Stačí pár jednoduchých věcí:
- nenechávat láhev v autě na slunci, ani na chvíli
- používat raději sklo nebo nerez
- nepít vodu, která byla dlouho v teple, i když vypadá normálně
Když už se stane, že láhev v autě zůstane, je lepší ji prostě vylít. Nová voda nestojí skoro nic, ale zdraví jo, i když to tak na první pohled nevypadá.
Možná to působí jako detail. Jenže právě tyhle drobnosti se sčítají a rozhodují o tom, co všechno do sebe člověk během dne dostane. A to není úplně zanedbatelné, i když se to tak může zdát.
Zdroje: who.int, nih.gov, efsa.europa.eu, ncbi.nlm.nih.gov
