Modrý, někdy až skoro černý jazyk patří k nejvýraznějším znakům některých psích plemen. Není to nemoc ani žádná náhoda, spíš genetická zvláštnost, která už roky zajímá vědce i chovatele. Proč právě čau čau a šarpej? A co se o tom vlastně ví?
U většiny psů má jazyk růžovou barvu, což souvisí hlavně s prokrvením a pigmentem ve sliznici. Jenže existují plemena, kde je to jinak. Typicky čau čau a šarpej – jejich jazyk bývá tmavý, někdy až do modročerna. A není to jen zajímavost, je to přímo součást standardu.
Chovatelé si toho samozřejmě všímají a sledují to už od štěňat. Ta se totiž rodí s růžovým jazykem, což může působit matoucím dojmem. Barva se mění postupně, během několika týdnů, někdy i déle – žádný skok ze dne na den.
Genetika za modrým jazykem
Za touhle barvou stojí vyšší množství melaninu. To je pigment, který určuje barvu kůže, očí i srsti. U těchto plemen se ale ukládá i do sliznic, což není úplně běžné.
Podle genetických studií jde nejspíš o důsledek dlouhého šlechtění. Čau čau patří mezi hodně stará plemena, původ má v Číně tisíce let zpátky. Právě tam se tahle mutace pravděpodobně „uchytila“ a dál se šířila. U šarpeje se pak podobná genetika zachovala, i když vývoj šel trochu jiným směrem.
Proč právě tato plemena
Nabízí se otázka, proč to nemá víc psů. Odpověď není složitá, i když zní možná až moc jednoduše – jde o specifickou kombinaci genů, která se jinde prostě neudržela, nebo ani nevznikla.
Čau čau i šarpej mají společné kořeny v Asii a sdílí některé znaky. Patří mezi ně i vyšší množství pigmentových buněk v různých částech těla, nejen na jazyku. Tmavší může být i patro nebo dásně, což si ne každý hned uvědomí.
Občas se něco podobného objeví i u jiných psů, ale tam jde spíš o skvrny než o celý jazyk. Tyhle fleky vznikají taky kvůli melaninu, ale geneticky je to trochu jiný příběh, ne úplně to samé.
Mýtus nebo zdravotní problém
Pro někoho může být modrý jazyk docela děsivý, hlavně když to vidí poprvé. Ve skutečnosti ale není důvod k panice. U čau čau a šarpeje je to normální znak zdravého psa, nic víc.
Horší je, když se modrý jazyk objeví u plemene, kde být nemá. Tam už to může znamenat problém – třeba nedostatek kyslíku v krvi, tzv. cyanózu. A to už není něco, co by se mělo ignorovat, spíš naopak.
Co si z toho vzít jako majitel psa
Pokud máte doma čau čau nebo šarpeje, barva jazyka vás nemusí trápit. Je to jejich přirozený znak, nic divného. Spíš než barvu samotnou je dobré sledovat změny, ty můžou něco naznačit.
Náhlé zesvětlení, nebo naopak nové tmavé skvrny – to už může být signál, že se něco děje. Není to pravidlo, ale opatrnost je na místě.
U ostatních plemen platí jednoduché pravidlo: jazyk má být růžový a víceméně rovnoměrný. Jakmile začne modrat nebo fialovět, není na co čekat a je lepší zajít k veterináři.
Modrý jazyk tak není jen zvláštnost pro efekt. Ukazuje, jak moc dokáže genetika ovlivnit i drobné detaily vzhledu. A někdy právě tyhle detaily rozhodnou o tom, proč si určité plemeno lidi zamilují.
Zdroje: akc.org, britannica.com, nationalgeographic.com, vetstreet.com
