Někomu stačí krátký pohled na stránku a pak ji téměř bez zaváhání zopakuje. Jiný si zase vybaví místnost do posledního detailu, jako by ji měl vyfocenou. O skutečné fotografické paměti ale vědci mluví velmi opatrně – je totiž extrémně vzácná.
Dobrá zpráva je trochu jinde. Schopnost zapamatovat si velké množství informací se dá zlepšovat, a to systematicky. Nejde o zázrak přes noc, spíš o kombinaci techniky a trpělivosti.
Pojem fotografická paměť se používá dost volně. Odborná literatura rozlišuje mezi eidetickou pamětí, která se častěji objevuje u dětí, a běžnou pamětí, kterou lze posilovat pomocí různých strategií a asociací. U dospělých je pravá eidetická paměť spíš rarita než pravidlo.
Psychologové často upozorňují, že lidé s mimořádnými výkony většinou netěží z nějakého tajemného vrozeného daru. Spoléhají na postup, který mají natrénovaný. Paměť totiž nefunguje jako pevný disk, kam se vše ukládá beze změny. Informace si spojujeme s významem, emocí, obrazem… někdy i s vůní nebo pocitem.
Co říká věda o takzvané fotografické paměti
Známý výzkum publikovaný v časopise Nature v roce 2003 sledoval mozkovou aktivitu účastníků paměťových soutěží. Tým neurovědkyně Eleanor Maguire z University College London zjistil, že tito lidé nemají „větší“ paměť než ostatní.
Rozdíl byl jinde – výraznější aktivita v oblasti hipokampu, tedy části mozku spojené s prostorovou orientací. Šampioni si tedy nepamatují lépe proto, že by měli výjimečný mozek. Využívají prostor a představivost, a to velmi důsledně. A právě to je povzbudivé i pro běžného člověka.
Metoda Loci jako trénink paměti
Metoda Loci, někdy se jí říká také paměťový palác, má kořeny už ve starověkém Řecku. Její princip je vlastně docela prostý. Informace, které si chcete uchovat v hlavě, „rozmístíte“ do známého prostoru – třeba do bytu, kde bydlíte od dětství.
Představte si obyčejný nákupní seznam. Chléb si ve své mysli položíte na botník v předsíni, mléko necháte rozlité na gauči a jablka se vám kutálí po posteli. Čím podivnější nebo přehnanější ta scéna bude, tím lépe. Mozek reaguje na neobvyklé podněty silněji, někdy až překvapivě.
Neurovědci vysvětlují účinnost této techniky tím, že propojuje verbální paměť s prostorovou a vizuální představivostí. Aktivuje se víc mozkových sítí najednou, což zvyšuje pravděpodobnost, že si informaci vybavíte i po delší době. Není to kouzlo, spíš chytré využití toho, jak mozek přirozeně funguje.
- Vyberte si místo, které znáte opravdu důvěrně.
- Určete si trasu, kterou budete v duchu procházet – vždy stejnou.
- Každému bodu na trase přiřaďte jednu konkrétní informaci.
- Při vybavování postupujte ve stejném pořadí, nepřeskakujte.
Pro koho je technika vhodná a co od ní čekat
Metodu Loci používají studenti práv i medicíny, ale také manažeři nebo řečníci. Hodí se všude tam, kde je potřeba rychle vstřebat větší objem dat. To ale neznamená, že po týdnu tréninku zvládnete tisíce číslic zpaměti. Tak to opravdu nefunguje.
Paměť je trochu jako sval – bez pravidelnosti ochabuje. Praxe ukazuje, že po několika týdnech cvičení si lidé vybaví delší seznamy bez nápovědy, někdy i s překvapivou lehkostí. Důležité je vytvářet obrazy dostatečně živé. Příliš obyčejné scény mozek rychle odfiltruje a zapomene.
Je také dobré mít na paměti, že paměť není izolovaná schopnost. Americká psychologická asociace dlouhodobě upozorňuje, že kognitivní výkon ovlivňuje spánek, pohyb i míra stresu. Pokud člověk dlouhodobě nespí, žádná technika ho nespasí.
Možná tedy nikdy nebudete mít fotografickou paměť v pravém slova smyslu. Ale můžete mít paměť, která vás podrží u zkoušky nebo při důležité prezentaci. A to je nakonec mnohem praktičtější než efektní nálepka, která s realitou nemá moc společného.
Zdroje: nature.com, scientificamerican.com, ncbi.nlm.nih.gov, apa.org
