Někomu stačí pár tónů a po těle mu přeběhne mrazení. Jiný posluchač zůstává klidný i při silné hudební pasáži. Vědci dnes ukazují, že takzvaná husí kůže při hudbě není jen otázkou vkusu, ale souvisí s konkrétní strukturou a propojením mozku.
Tento jev odborníci označují jako frisson, francouzské slovo pro náhlé vzrušení či zachvění. Nejde o metaforu. Tělo skutečně reaguje drobným stažením svalů u chloupků na kůži. Spouští se stejný mechanismus, jaký známe při zimě nebo silném emočním podnětu.
Výzkumy posledních let naznačují, že lidé, kteří při hudbě pravidelně zažívají mrazení, mají mezi určitými oblastmi mozku hustší propojení. Hudba tak u nich snáze aktivuje centra emocí i odměny.
Co se děje v mozku při hudebním mrazení
V roce 2016 publikoval tým neurovědce Matthewa Sachse studii v časopise Nature Neuroscience. Pomocí magnetické rezonance porovnal mozky lidí, kteří frisson zažívají často, s těmi, kteří jej téměř neznají. Ukázalo se, že první skupina má silnější propojení mezi sluchovou kůrou, která zpracovává zvuk, a oblastmi spojenými s emocemi, například insulou a předním cingulem.
Laicky řečeno, zvuková informace se u těchto lidí rychleji a intenzivněji propojí s emočním systémem. Mozek nevyhodnotí hudbu jen jako sled tónů, ale jako osobní prožitek. Silnější spojení znamená, že hudba dokáže snadněji aktivovat i takzvaný odměňovací systém, tedy okruhy pracující s dopaminem.
Dopamin je chemická látka, která se vyplavuje ve chvílích, které jsou nám příjemné – třeba při dobrém jídle, někdy i při zamilovanosti. Podobné výsledky přinesla i starší práce zveřejněná v časopise Social Cognitive and Affective Neuroscience. Vědci sledovali mozkovou aktivitu přesně v okamžiku, kdy účastníci sami nahlásili nástup husí kůže.
Právě tehdy se zvýšila aktivita oblasti zvané nucleus accumbens, což je jedno z hlavních center odměny v mozku. Není to tedy jen pocit „něco se mi líbí“, ale skutečná neurochemická reakce.
Proč reaguje jen někdo
Biologie ale nevysvětluje všechno. Do hry vstupuje i osobnost, možná víc než by se čekalo. Psychologové dlouhodobě pracují s rysem zvaným otevřenost vůči prožitkům a ukazuje se, že lidé s vyšším skóre mívají silnější emoční odezvu na hudbu, umění i krajinu. Struktura mozku může být základ, zkušenost to dál tvaruje.
Roli hraje i překvapení. Skladby, které si pohrávají s napětím a pak ho náhle uvolní, spouštějí mrazení častěji. Postupné zesilování orchestru, ticho před refrénem nebo nečekaný vstup sboru – mozek chvíli čeká, a když přijde vrchol, dostaví se odměna. Někdy až fyzicky citelná.
Je to výhoda, nebo jen zajímavost
Lidé, kteří hudbu prožívají opravdu intenzivně často říkají, že jim pomáhá zvládat stres nebo si srovnat náladu. Silná reakce nemusí být přecitlivělost. Spíš schopnost nechat se zasáhnout. Některé studie naznačují, že právě tito lidé se dokážou hlouběji ponořit i do jiných forem umění, a bývají empatičtější – i když to samozřejmě neplatí bez výjimky.
Z lékařského hlediska nejde o žádnou poruchu ani diagnózu. Je to jen rozdíl v tom, jak jsou naše mozky propojené a jak reagují na podněty. Každý trochu jinak.
Pokud patříte k těm, kterým při oblíbené skladbě naskočí husí kůže, může to znamenat, že propojení mezi zvukem a emocemi u vás funguje obzvlášť těsně. Chcete si to zkusit? Pusťte si hudbu, která ve vás budí napětí, ideálně v klidu a bez rušení. Všímejte si detailů. Možná přijde mrazení, lehce zrychlený tep, nebo zvláštní dojetí, které se těžko popisuje. A to je v pořádku.
Zdroje: nature.com, academic.oup.com, sciencedirect.com, apa.org
