Pes se nejdřív stočí do klubíčka, párkrát se otočí kolem své osy a až potom si lehne. Vypadá to roztomile, skoro jako malý večerní rituál. Ve skutečnosti jde ale o zvyk starý tisíce let.
I když dnes leží na měkkém pelíšku v teple obýváku, v hlavě mu běží program z dob, kdy nocoval venku. Předci dnešních psů – vlci i první domestikovaní psi – si totiž museli místo k odpočinku nejprve „připravit“. Kroužením si ušlapali trávu, odsunuli kamínky, někdy vyplašili hmyz nebo jiná drobná zvířata. Nebylo to nic navíc, spíš otázka přežití.
Etologové tomu říkají fixovaný vzorec chování. Spustí se automaticky, bez přemýšlení. Pes ho provede skoro pokaždé, i když mu žádné nebezpečí nehrozí a pod tlapkami má jen deku. Instinkt se zkrátka nevypíná jen proto, že bydlíme v bytě.
Ochrana před predátory i počasím
Ve volné přírodě nešlo jen o pohodlí. Když se pes nebo vlk zatočil a ulehl určitým směrem, získal lepší přehled o okolí. Mohl rychle vyskočit, kdyby se něco pohnulo. Stočená poloha navíc chrání břicho a další citlivé části těla, což je v přírodě docela zásadní věc.
Kroužení tedy nebyl rozmar. Spíš tichá příprava na noc, která nemusela být klidná.
Podle amerického American Kennel Club pomáhá stočení těla také udržet teplo. Pes si zakryje končetiny i čenich ocasem a minimalizuje únik tělesného tepla. Tento princip funguje podobně jako když se člověk zachumlá do spacáku.
Magnetické pole jako tichý kompas
Zajímavý rozměr přinesla studie publikovaná v roce 2013 ve vědeckém časopise Frontiers in Zoology. Tým vědců z České zemědělské univerzity a německé University of Duisburg Essen sledoval stovky psů při venčení. Zjistil, že psi se při vylučování a někdy i při ukládání ke spánku častěji orientují podle severojižní osy zemského magnetického pole.
Schopnost vnímat magnetické pole, takzvaná magnetorecepce, byla dosud prokázána například u ptáků nebo krav. U psů vědci naznačili, že by mohla hrát roli při orientaci v prostoru. Kroužení před ulehnutím tak může být způsob, jak si zvíře najde optimální směr.
Studie zároveň ukázala, že chování není náhodné, ale závisí na stabilitě magnetického pole. Pokud bylo pole rozkolísané, psi preferovanou osu nedodržovali. To naznačuje, že nejde o pouhou náhodu.
Signál pohody i neklidu
Počet otoček může napovědět i něco o aktuálním rozpoložení psa.
Když se zvíře točí dlouho, jakoby nemohlo přestat, může tím dávat najevo stres. Nebo si jen hledá pohodlnější místo, to se někdy těžko pozná. Pokud ale krouží opakovaně a nakonec si ani nelehne, veterináři radí zpozornět – může jít o bolest kloubů, případně neurologický problém.
U starších psů se objevuje takzvaná kognitivní dysfunkce, obdoba lidské demence. Typické je zmatené bloudění po bytě, někdy i bezcílné točení dokola. Majitel má pocit, že pes „něco hledá“, ale vlastně neví co. V takové chvíli je lepší poradit se s odborníkem, i kdyby to nakonec bylo plané podezření.
Ve většině případů je ale všechno v pořádku. Pes si pár otočkami vytváří pocit jistoty, malé bezpečné místo uprostřed místnosti. Podobně jako když si člověk před spaním natřese polštář nebo ještě jednou zkontroluje dveře – a pak teprve zhasne.
Chcete mu dopřát klid? Vyhraďte mu stálé místo bez průvanu a zbytečného hluku. Kroužit bude stejně, s tím nic nenaděláte, ale aspoň ví, že po třetí otočce ho čeká klidná noc.
Zdroje: frontiersin.org, akc.org, nationalgeographic.com, vetstreet.com
