Když se setmí, barvy se neztrácí jen tak. Důvod je v tom, jak oko přepíná mezi denním a nočním režimem. Přes den vidíme plno odstínů, všechno je tak nějak jasnější, ale večer se to zlomí a svět působí tlumeněji. Má to celkem jasné biologické vysvětlení.
Ve dne mají hlavní slovo čípky. To jsou buňky citlivé na světlo, díky nim rozeznáváme barvy i jemné detaily. Jenže bez dostatku světla moc nefungují. Jakmile se začne stmívat, jejich aktivita klesá a postupně nastupují tyčinky. Ty zvládnou zachytit i slabé světlo, ale barvy už nerozlišují, spíš jen světlo a stín.
Proto třeba večer červená květina najednou nevypadá tak výrazně, zatímco modré odstíny jakoby vystoupí víc. Není to náhoda.
Jak fungují tyčinky a čípky
V sítnici máme asi 120 milionů tyčinek a kolem 6 milionů čípků. Ten rozdíl je docela velký. Čípky se ještě dělí na tři typy podle toho, na jaké barvy reagují. Tyčinky jsou jednodušší, reagují hlavně na jas a pohyb, nic složitého.
Za šera se aktivuje takzvané skotopické vidění. To je jen odborný název pro situaci, kdy je málo světla. Mozek pak skládá obraz spíš z kontrastů než z barev, někdy to působí trochu ploše.
Proč modrá vyniká a červená mizí
Tenhle jev má i jméno, říká se mu Purkyňův posun. Podle českého fyziologa Purkyně, který si toho všiml už docela dávno. Jde o to, že citlivost oka se ve tmě posune směrem ke kratším vlnovým délkám.
V praxi to znamená, že modrá a zelená působí světleji než červená. Proto červené oblečení večer skoro splývá s okolím, zatímco modré věci jsou vidět víc. Někdy to člověka i překvapí.
Má to i praktické využití. Třeba astronomové používají červené světlo, protože tolik neruší přizpůsobení očí tmě. Tyčinky na něj totiž nejsou moc citlivé, takže si oko udrží schopnost vidět i při slabém osvětlení.
Adaptace oka na tmu není hned
Přechod mezi denním a nočním viděním chvíli trvá, není to okamžité. Plná adaptace může zabrat klidně i 30 minut, někdy o něco míň. Během té doby se v tyčinkách obnovuje pigment rhodopsin, bez něj to moc nejde.
Stačí ale krátký pohled do silného světla a celý proces se částečně vrátí zpět. Typicky mobil v noci, to zná asi každý, oči si musí znovu zvykat.
Co z toho plyne pro běžný život
Tohle není jen nějaká zajímavost. Má to dopad i na každodenní fungování. Řidiči třeba v noci hůř rozeznávají barvy značek, proto se víc řeší reflexní prvky a kontrast, ne jen barva samotná.
Také osvětlení ve městech nebo budovách se navrhuje s ohledem na to, jak oko funguje. Není to úplně náhoda, jaké světlo kde je.
Pokud chce člověk v noci vidět líp, pomůže jednoduchá věc. Dát očím čas a zbytečně je nevystavovat ostrému světlu. Tělo si ten režim přepne samo, i když to chvíli trvá.
Barvy tedy nezmizí. Jen je mozek v šeru přestane tolik vnímat, což je vlastně docela zajímavý trik lidského vidění, i když si ho běžně neuvědomujeme.
Zdroje: wikipedia.org, ncbi.nlm.nih.gov, britannica.com, sciencefocus.com
