Třetina světa jezdí vlevo, zbytek vpravo. Náhoda to není a už vůbec ne moderní výmysl. Kořeny sahají překvapivě hluboko do středověku – a ano, opravdu k rytířům a jejich mečům.
Někdy vás možná napadlo, proč se v Británii, Austrálii nebo Japonsku drží levé strany, zatímco většina Evropy či Ameriky nedá dopustit na pravou. Odpověď neleží v éře automobilů. Spíš v dávných zvycích, které vznikly dávno před tím, než někdo otočil klíčkem v zapalování.
Podle historiků bylo původní „pravidlo“ cestování levostranné. Lidé chodili pěšky, jezdili na koních a většina z nich byla praváků. A právě to hrálo větší roli, než by se zdálo.
Rytíři, meče a instinkt přežít
Středověký rytíř nosil meč na levém boku. Ne proto, že by to lépe vypadalo, ale aby jej mohl tasit pravou rukou. Když jel po cestě, držel se vlevo. Pravá ruka tak byla blíž k tomu, kdo přijížděl naproti – ať už to byl pocestný nebo nepřítel.
Britské National Archives zmiňují, že šlo hlavně o praktičnost. Levá strana znamenala lepší kontrolu nad koněm i zbraní. Žádná romantika, spíš pud sebezáchovy.
Podobně uvažovali i obyčejní lidé. Jdete-li po levé straně a jste pravák, máte silnější ruku směrem k potenciální hrozbě. V době, kdy přepadení nebyla nic výjimečného to dávalo smysl. Možná víc než dnešní dopravní předpisy.
Napoleon a politické rozhodnutí
Teprve s formováním moderních států se začalo mluvit o oficiálních pravidlech silničního provozu. V 18. století některé země určily, kudy se má jezdit. Francie po revoluci přijala pravou stranu a Napoleon tento model šířil dál, kam až jeho vojska došla.
Někteří historici tvrdí, že to nebyla jen praktičnost, ale i symbol. Pravá strana jako znak nového pořádku, který se chtěl odstřihnout od starých monarchií. Možná trochu propaganda, možná čistý pragmatismus.
Británie zůstala u levé strany a roku 1835 to potvrdila zákonem. S expanzí impéria se stejný systém dostal do kolonií. Proto dnes vlevo jezdí Indie, Austrálie nebo Jihoafrická republika.
Spojené státy se vydaly opačně. U velkých povozů tažených několika koňmi seděl vozka často na levém zadním koni, aby měl pravou ruku volnou pro bič. Jízda po pravé straně mu umožňovala lépe odhadnout vzdálenost při míjení. Nebylo to ideologické rozhodnutí, spíš otázka výhledu.
Proč se Japonsko vydalo jinou cestou
Japonsko přitom britskou kolonií nikdy nebylo. Přesto se tam jezdí vlevo. Důvod je trochu technický a trochu historický. V 19. století budovali první železnice britští inženýři a přenesli své standardy do místní infrastruktury.
Když se pak rozvíjela silniční doprava, bylo jednodušší navázat na už existující systém. Zachovat kompatibilitu, jak by se dnes řeklo. A tak zůstalo u levé strany, i když politicky k Británii nepatřilo.
Kolik zemí dnes jezdí vlevo a proč na tom záleží
Dnes jezdí vlevo přibližně 75 států světa. Patří mezi ně třeba Thajsko, Indonésie či Nový Zéland. Většina planety se ale drží pravé strany.
Není to jen otázka zvyku. Směr provozu ovlivňuje konstrukci aut, umístění volantu i podobu dopravního značení. Automobilky kvůli tomu vyrábějí speciální verze vozů pro trhy s opačným řízením, což zvyšuje náklady a občas komplikuje export.
Změnit stranu provozu není jednoduché ani levné. Švédsko to udělalo v roce 1967 během akce známé jako Dagen H. Bylo nutné vyměnit tisíce značek, upravit křižovatky, přeškolit řidiče. Přesto se vše obešlo bez větších nehod což je dodnes považováno za malý organizační zázrak.
Historie jízdy vlevo tak není jen kuriozita pro nadšence do dějin. Ukazuje, jak staré zvyky přežívají staletí a formují i moderní svět. Až příště v zahraničí usednete za volant, možná si vzpomenete, že kdysi o směru jízdy rozhodoval rytíř s mečem. Ne dopravní inženýr.
Zdroje: nationalarchives.gov.uk, britannica.com, gov.uk, history.com
