Když se člověk ocitne v naprosté tmě, někdy mu před očima jakoby přeskočí drobná světélka. Mnozí se nad tím zarazí, i když jde ve skutečnosti o úplně běžnou věc, jen se o tom moc nemluví. Mžitky nejsou žádná záhada, spíš ukazují, jak citlivě naše sítnice reaguje i v momentech, kdy světlo náhle zmizí.
V posledních letech se o tenhle zvláštní jev začali víc zajímat i neurovědci — vnímají ho jako drobný, ale praktický náhled do toho, jak funguje mozek. Sítnice sice ke své práci světlo potřebuje, ale ani po zhasnutí se úplně neodmlčí. Občas si tak trochu „cvrkne“ sama od sebe a člověk to pak vnímá jako krátká světelná mihnutí.
Co se v oku děje těsně po zhasnutí
Fotoreceptory nejsou vypínač, co by se jedním kliknutím utnul. Po zhasnutí chvíli přeřazují svou citlivost a během té přechodové fáze mohou poslat do mozku signály, které nejsou nijak zvlášť uspořádané. A právě tyto neuspořádané impulzy se pak projeví jako malé tečky, kroužky nebo světelné body, jež v podstatě ani nestihneme zaostřit.
Člověk se zdravým zrakem je může vnímat jako drobné záblesky, někdo jiný řekne, že to spíš připomíná krátké pulzy. Pokud se k tomu nepřidá bolest nebo nějaká náhlá změna vidění, není potřeba hned běžet k lékaři.
- krátké záblesky po zhasnutí jsou běžné,
- bez dalších příznaků obvykle nejsou známkou problému,
- výraznější bývají, když jsou oči unavené nebo po dlouhém pobytu na ostrém světle.
Jak si mozek vytváří světlo i tam, kde vlastně nic není
Mozek pořád něco hledá — hlavně vzorce. A když mu sítnice zrovna žádné neposílá, protože je tma jak v pytli, tak si prostě začne domýšlet vlastní obraz. Profesor Michael Ware tenhle zvláštní mechanismus popsal jako potřebu mozku doplňovat to, co mu chybí. Mozek totiž málokdy jen tak tiše čeká, i kdyby měl vyjít z naprostého minima podnětů.
Během rychlého přechodu ze světla do tmy se ocitne zrakové centrum ve stavu, kdy nemá úplné „zadání“. A v tom okamžiku se zesílí i úplně běžný nervový šum, o němž jinak vůbec nevíme. V úplné tmě pak tenhle šum působí mnohem výrazněji, takže si mozek zamění drobné impulzy za jakési slabé blikání.
Podobné mžitky se mohou objevit i tehdy, když člověk prudce otočí hlavou nebo rychle vstane. V tu chvíli klesne na okamžik tlak a sítnice má najednou méně kyslíku. Nervové buňky na to reagují trochu přehnaným výbojem — není to zrovna příjemné, ale většinou to zmizí rychleji, než si stihneme dělat starosti.
Kdy mžitky znamenají spíš varování
Občas je však dobré zbystřit. Pokud se záblesky objeví najednou a je jich víc než obvykle, nebo se spolu s nimi objeví tmavší závoj, který zakrývá část zorného pole, je to už důvod zavolat odborníka. Některé z těchto příznaků mohou souviset s odloučením sítnice — a to je stav, který fakt potřebuje rychlé řešení.
- náhlé a častější záblesky,
- prudká změna kvality vidění,
- pocit, že něco cloní před okem,
- bolest nebo výrazná únava oka.
Proč se o mžitky zajímají i vědci
Neurovědci mžitky sledují jako přirozený příklad toho, jak mozek doplňuje mezery v informacích. Některé výzkumy naznačují, že podobné mechanismy se uplatňují i během snění — mozek si tehdy vytváří obrazy úplně bez vnějších podnětů. Takže mžitky nejsou jen drobná zvláštnost, ale docela zajímavý vhled do práce mozku.
Lepší pochopení spontánních výbojů neuronů navíc pomáhá při vývoji terapií pro pacienty s neurologickými potížemi. Podobné jevy se využívají jako inspirace pro postupy podporující regeneraci poškozených částí mozkové tkáně. I malé „bliknutí“, které si člověk skoro nevšimne, tak může mít ve vědě překvapivou cenu.
Kdy mžitky ignorovat a kdy je radši řešit
Mžitky, které vznikají kvůli únavě, rychlému pohybu nebo úplné tmě, obvykle nejsou ničím vážným. Patří ke způsobu, jakým náš zrak funguje. Horší však je, pokud začnou být jiné než dřív — nebo se k nim náhle přidají nové potíže.
Obecné pravidlo bývá jednoduché: co přijde rychle a stejně rychle odezní, nebývá problém. Pokud se ale objeví stín, rozmazání nebo nové typy světelných záblesků, je lepší neotálet. U některých potíží jde totiž opravdu o každou hodinu.
Zdroje: jamaophthalmology.org, nature.com, royalsocietypublishing.org, muni.cz