Křupavé okraje, vláčné těsto a výrazná chuť rajčat. Domácí pizza nemusí být jen rychlá nouzovka na plechu, ale plnohodnotné jídlo, které bez ostychu nabídnete i náročné návštěvě.
Podle dat společnosti Euromonitor se pizza dlouhodobě drží mezi nejoblíbenějšími jídly v Evropě. Češi si ji sice často nechávají dovézt až ke dveřím, přitom poctivou verzi zvládnou i doma. Chce to ale trochu času a neuspěchat začátek.
Nejčastější chyba? Podceněné těsto. Univerzální mouka a krátké kynutí udělají spíš nadýchaný chléb než pizzu. Když si ale dáte záležet, poznáte rozdíl hned po prvním kousnutí.
Těsto je základ. Bez něj to nepůjde
Italská Asociace pravé neapolské pizzy doporučuje mouku typu 00, tedy velmi jemně mletou pšeničnou mouku s vyšším podílem lepku. Lepek pomáhá vytvořit pružnou strukturu a drží těsto pohromadě.
Na dvě pizzy budete potřebovat:
- 500 g mouky typu 00
- 325 ml vody
- 10 g soli
- 3 g sušeného droždí
- 1 lžíci olivového oleje
Těsto hněťte alespoň deset minut, klidně i déle. Pak ho nechte kynout minimálně hodinu. Ještě lepší je dát mu čas v lednici, osm až dvanáct hodin udělá s chutí divy. Pomalé kynutí totiž zlepší nejen aroma, ale i stravitelnost, i když se to nezdá.
Rajčata a sýr vybírejte s rozmyslem
Základ omáčky je vlastně až překvapivě prostý. Kvalitní loupaná rajčata, trochu soli a pár kapek olivového oleje. Nic víc není potřeba.
Když sáhnete po konzervovaných rajčatech San Marzano, dostanete jemnější, přirozeně nasládlou chuť a méně kyselosti. Tahle odrůda se běžně používá v oblasti Kampánie a Italové na ni nedají dopustit.
U sýra je dobré chvíli přemýšlet. Mozzarella s vysokým obsahem vody sice chutná skvěle, ale v troubě pustí hodně tekutiny. A těsto pak zbytečně vlhne. Na pečení je praktičtější sušší mozzarella určená přímo na zapékání, rozdíl je znatelný.
Velkou roli hraje i teplota. Běžná domácí trouba se dostane zhruba na 250 °C, zatímco pec na dřevo překračuje 400 °C. To je prostě jiná liga. Pomůže aspoň pizza kámen nebo rozpálená litinová pánev, které udrží vysoké teplo a těsto rychle „nakopnou“.
Pečení rozhoduje o výsledku
Pizzu vkládejte do maximálně vyhřáté trouby a pečte krátce, většinou stačí šest až osm minut. Sledujte hlavně okraje. Jakmile naskočí drobné tmavší puchýřky a těsto zezlátné, je hotovo. Když ji tam necháte zbytečně dlouho, vysuší se a to už zpátky nevezmete.
Časté chyby, které kazí chuť
Někdy je problém v přehnané snaze. Příliš mnoho surovin těsto zatíží a nepropeče se rovnoměrně. Méně bývá víc, v italské kuchyni to platí skoro vždycky. Dvě, tři hlavní ingredience úplně stačí.
Těsto také nevytahujte z lednice a hned s ním nepracujte. Dopřejte mu aspoň půl hodiny v pokojové teplotě, jinak bude tuhé a bude se trhat. Pokud praská i tak, pravděpodobně nebylo dost vypracované nebo mu chyběl čas na kynutí.
Chcete jít ještě o krok dál? Okraje lehce potřete olivovým olejem, klidně jen prsty. A po upečení přidejte pár lístků čerstvé bazalky. Ta vůně, která se zvedne nad stolem, udělá víc než složité kombinace surovin. Najednou z obyčejné večeře vznikne malý rituál, na který se budete těšit zas a znovu.
Zdroje: euromonitor.com, avpn.it, giallozafferano.it
