Na první pohled obyčejná drobnost ze šuplíku nebo krabice na půdě. Leží tam roky a skoro si jí nikdo nevšímá. Přitom může mít cenu v řádu tisíců korun. Řeč je o starých pohlednicích, hlavně z první poloviny 20. století, o které je mezi sběrateli čím dál větší zájem.
V českých domácnostech se objevují častěji, než by se zdálo. Někdo je zdědil po prarodičích, jiné zůstaly zapomenuté v knize nebo svázané stuhou v zásuvce. Většina lidí je bere jen jako hezkou vzpomínku. Jenže právě tyhle papírové kartičky mohou mít docela konkrétní hodnotu.
Data z aukčního portálu Aukro.cz ukazují, že historické pohlednice českých měst z dob Rakouska-Uherska se běžně prodávají za tisíce korun. A někdy i víc než deset tisíc, pokud jde o vzácný motiv, malý náklad nebo specifický tisk. Rozhoduje detail.
Proč zrovna pohlednice tolik lákají sběratele
Sběratelství pohlednic, takzvaná filokartie, má v Evropě dlouhou historii. Největší rozmach přišel mezi lety 1895 až 1918. Lidé si tehdy psali krátké vzkazy podobně, jako dnes posíláme zprávy přes mobil. Vydávaly se ve velkých sériích, jenže čas se na nich podepsal a zachovalých kusů už tolik není.
Cenu ovlivňuje víc věcí. Stáří, kvalita papíru, zachovalost, razítko, ale i samotný obrázek. Sběratelé často hledají zaniklé obce, staré podoby náměstí nebo továrny, které už dávno nestojí. Někdy má větší hodnotu pohlednice s tiskovou chybou než ta „dokonalá“.
Roli hraje i příběh na zadní straně. Čitelný rukopis, datum, osobní vzkaz. Pro někoho bezvýznamné, pro jiného kus živé historie. Historici upozorňují, že pohlednice jsou cenným svědectvím každodennosti. Národní muzeum jich uchovává tisíce, právě kvůli dokumentaci proměn měst a krajiny.
Odborníci ze starožitnictví říkají, že lidé často podcení i zdánlivě obyčejné kousky. Přitom hodnotu může mít například:
- pohlednice od malého regionálního nakladatele,
- ručně kolorovaná fotografie z počátku 20. století,
- motiv významné historické události,
- edice vydaná v omezeném nákladu.
Stav je zásadní. Přehnuté rohy, skvrny nebo natržený okraj cenu snižují i o desítky procent. Neprošlá pohlednice, tedy ta která nikdy nešla poštou, bývá ceněná víc — pokud je bez poškození. Existují ale výjimky. Třeba unikátní razítka z krátce fungujících pošt nebo z válečných let mohou cenu naopak zvýšit.
Kolik za ně můžete skutečně dostat
Částky se liší podle poptávky i aktuální nabídky. Pohlednice ze 60. a 70. let minulého století se většinou prodávají za pár desítek korun. Oproti tomu kusy z přelomu 19. a 20. století dosahují násobně vyšších cen. Aukční domy v Česku i v zahraničí opakovaně evidují prodeje za několik tisíc korun za jedinou pohlednici, hlavně u atraktivních městských scenérií nebo raných fotografických technik.
V posledních letech sílí i zájem o tematické sbírky. Někdo se soustředí jen na železnici, jiný sbírá lázeňská města, další vojenské motivy. A právě úzce zaměření sběratelé jsou ochotni zaplatit víc, když jim do série chybí poslední kousek.
Než něco vyhodíte, zkuste se nejdřív zeptat
Najdete-li doma krabici starých pohlednic, vyplatí se nespěchat. Nejprve je rozdělte podle stáří a motivu. Potom si projděte aukční portály a porovnejte ceny podobných kusů, případně oslovte starožitníka. Odhad bývá často zdarma, zvlášť pokud jde o větší soubor.
Při manipulaci buďte opatrní. Vlhkost, přímé slunce nebo nevhodné lepidlo dokážou hodnotu rychle snížit. Stačí drobnost a cena jde dolů o několik desítek procent.
Staré pohlednice nejsou jen sentimentální připomínkou minulosti. Jsou to malé historické dokumenty s reálnou tržní cenou. A možná právě u vás doma leží kus, který by sběratel ocenil víc, než si teď myslíte.
Zdroje: aukro.cz, narodnimuzeum.cz, sberatel.info, antikpraha.cz
