Leží zapomenutá v šuplíku, visí v předsíni nebo se na ni práší ve staré garáži. Většina lidí ji bere jen jako relikt minulého režimu. Jenže právě tyhle smaltované cedule a plechové reklamy z druhé poloviny 20. století dnes na internetu překvapují cenou.
Ještě před pár lety končily podobné kusy bez většího zájmu ve sběru. Dnes je situace jiná. Na Aukru začínají některé aukce na pár stovkách, ale finální částky se vyšplhají klidně přes deset tisíc korun. Záleží na stavu, motivu i výrobci – někdy rozhodují detaily, které laik ani nepostřehne.
To, co vypadá jako obyčejná cedule na limonádu, tabák nebo autoservis, může mít docela slušnou hodnotu. Zvlášť pokud jde o původní kus a ne novodobou kopii.
Retro reklama jako investice
Podle dat aukčního portálu Aukro zájem o sběratelské předměty z dob socialismu i první republiky postupně roste. Kategorie starožitností patří mezi nejsledovanější a je tam znát, že se točí nemalé peníze.
Sběratelé většinou hledají autentické cedule s původní patinou. Tedy s přirozeným opotřebením, které potvrzuje stáří. Příliš „vyleštěný“ kus může být naopak podezřelý.
Smalt má jednu výhodu – barva se vypalovala při vysokých teplotách přímo na kovový podklad. Díky tomu zůstávají odstíny i po desítkách let výrazné. A právě tyhle barvy, spolu s dobovou typografií, dnes lákají nejen sběratele, ale i interiérové designéry. Někdo si ceduli pověsí do kuchyně, jiný do kavárny. Trend je celkem jasný.
Co všechno hraje roli při určování ceny
Nejde jen o stáří, jak si mnoho lidí myslí. Důležitý je motiv, značka i příběh konkrétního podniku. Cedule propagující dnes už neexistující továrny, menší regionální pivovary nebo známé značky typu Baťa či Orion se prodávají výrazně dráž.
Roli má i velikost. Větší formáty bývají vzácnější, protože se jich dochovalo méně – často visely venku a nepřežily počasí ani přestavby budov.
V posledních měsících se například prodaly smaltované reklamy na motocykly Jawa za více než patnáct tisíc korun. Menší cedule na sodovku, tabák nebo cukrovinky se obvykle pohybují mezi třemi až osmi tisíci, podle stavu. Jakmile je plech výrazně zrezlý nebo je smalt popraskaný, cena jde rychle dolů, někdy i o polovinu.
Objevují se ale i padělky. Moderní reprodukce se záměrně „zestárnou“, aby působily věrohodně. Laik to pozná těžko. Napovědět může způsob uchycení, kvalita smaltu nebo výrobní značka na zadní straně. Zkušení sběratelé doporučují porovnávat konkrétní kus s archivními fotografiemi či starými katalogy, i když to zabere čas.
Proč ceny neklesají
Velkou roli hraje nostalgie. Generace čtyřicátníků a padesátníků si chce domů vrátit kus dětství – nápis z oblíbené limonády nebo reklamu, kterou vídali na nádraží. Emoce někdy rozhodují víc než racionální úvaha.
Zároveň jde o omezený počet originálů. Nové už nevznikají a každá vyhozená cedule znamená, že jich je na trhu zase o něco míň. Ekonomové mluví o efektu vzácnosti. Nabídka je konečná, poptávka kolísá, ale spíš směrem nahoru.
Pokud doma podobný kousek najdete, neberte na něj drátěnku ani barvu. Neodborné čištění může cenu srazit o tisíce korun. Stačí suchý hadřík a opatrnost. A pak si projít ukončené aukce, kde uvidíte skutečně dosažené částky – ne jen přání prodávajících.
Možná se tak vyplatí projít půdu u rodičů nebo starou garáž. To, co jste roky považovali za bezvýznamnou dekoraci, může být docela zajímavá finanční rezerva. A někdy i překvapení, které přijde vhod.
Zdroje: aukro.cz, idnes.cz, novinky.cz, sberatel.info
