Odchod do důchodu je jedno z finančně nejzásadnějších rozhodnutí v životě. Někdy stačí pár měsíců rozdílu a ročně jde o tisíce korun. Přesto mnoho lidí volí datum spíš podle pocitu než podle konkrétních čísel.
V posledních letech přibývá lidí, kteří uvažují o předčasné penzi. Statistiky České správy sociálního zabezpečení ukazují, že podíl předčasných důchodů znatelně vzrostl. Důvody jsou různé – obavy z budoucích úprav systému, únava, někdy i nejistota na trhu práce. Jenže předčasný odchod má jeden háček: krácení je trvalé a už se nikdy „nedožene“.
Starobní důchod se skládá ze dvou částí. Základní výměra je stejná pro všechny. Druhou složkou je procentní výměra, která se počítá podle délky pojištění a výdělků. A právě tady rozhoduje načasování víc, než si mnozí připouštějí.
Předčasný důchod: kolik skutečně ztratíte
Za každých započatých 90 dní před dosažením řádného důchodového věku stát penzi krátí. A to natrvalo. Kdo odejde například o tři roky dřív, může podle aktuálních pravidel přijít i o více než 15 % procentní výměry. Není to málo.
U člověka, kterému by vyšel důchod kolem 20 tisíc korun, může jít o snížení zhruba o dva až tři tisíce měsíčně. Za dvacet let pobírání penze už mluvíme o stovkách tisíc. Částka, která rozhodnutí citelně prodraží, i když se to na začátku nemusí zdát.
Každý odpracovaný rok se počítá
Platí to i opačně. Každý další rok práce po dosažení důchodového věku zvyšuje procentní výměru. Za 360 dní výdělečné činnosti bez pobírání důchodu se připočítá 1,5 % výpočtového základu. V praxi to znamená stovky, někdy i víc než tisíc korun měsíčně navíc.
Roli hraje i samotný okamžik podání žádosti. Pokud někdo splní podmínky třeba v březnu, ale žádost podá až v dubnu, započte se mu další celý měsíc pojištění. Někdy tedy stačí počkat pár týdnů – a výsledná částka je o něco vyšší. Není to dramatický rozdíl, ale v součtu za roky už ano.
Ekonomové připomínají také valorizace, tedy pravidelné navyšování důchodů kvůli inflaci. Když člověk odejde do penze těsně před valorizací, zvýšení se mu promítne do celé částky. I tady může sehrát načasování svou roli, v řádu stovek korun ročně. Možná drobnost, ale proč ji nevyužít.
Kdy se čekání opravdu vyplatí
Pro modelový příklad jsme vzali muže s průměrnou mzdou a 44 lety pojištění. Pokud by odešel o dva roky dřív, jeho důchod by klesl přibližně o 1 800 korun měsíčně. Naopak při setrvání v práci ještě rok po dosažení řádného věku by si polepšil asi o 900 korun.
Rozdíl mezi oběma variantami tak dělá zhruba 2 700 korun měsíčně. A to už je znatelný zásah do rozpočtu. Zvlášť když vezmeme v úvahu, že jde o částku vyplácenou každý měsíc, často po dvě desetiletí i déle.
Samozřejmě nejde jen o matematiku. Zdravotní stav, náročnost zaměstnání nebo rodinná situace mohou převážit finanční hledisko. Kdo pracuje fyzicky a má zdravotní potíže, ten často jinou reálnou možnost ani nemá. U administrativních či odborných profesí bývá prostor zůstat déle – i když chuť už třeba není.
Finanční poradci doporučují před podáním žádosti vyžádat si informativní osobní list důchodového pojištění a orientační výpočet penze. Česká správa sociálního zabezpečení tyto dokumenty poskytuje zdarma. Člověk tak přesně vidí, kolik let má započteno a jak by se částka změnila při jiném termínu odchodu.
V praxi se opakuje jedna chyba: rozhodnutí bez konkrétních čísel. Lidé často řeknou „už toho mám dost“ a žádost podají hned, i když by stačilo pár měsíců počkat. Rozdíl několika týdnů přitom může znamenat trvalé snížení příjmu.
Kdo má možnost volby, měl by si spočítat alespoň tři scénáře – předčasný důchod, řádný termín a odklad o rok. Teprve potom je jasnější, jestli se čekání opravdu vyplatí nebo jestli je čas dát práci sbohem. Každá situace je trochu jiná, ale čísla mluví poměrně jasně.
Zdroje: cssz.cz, mpsv.cz, czso.cz, finance.cz
