Někde na půdě, ve sklepě nebo zastrčený hluboko ve skříni po babičce. Pro generaci dnešních padesátníků šlo o naprostou samozřejmost, zatímco lidé kolem třicítky ho často znají jen z filmových scén. Řeč je o klasickém psacím stroji – zařízení, které se tiše vrací do hry.
Ještě v devadesátých letech mizely z kanceláří téměř přes noc. Počítače je vytlačily bez většího odporu. Dnes se ale situace zvláštně obrací. Na aukčních portálech i v bazarech přibývá nabídek a zájem roste hlavně před Vánoci. Data z Google Trends ukazují opakované nárůsty vyhledávání výrazu „psací stroj“ v posledních letech.
Ceny? Funkční kusy se běžně prodávají od dvou do deseti tisíc korun, u značek jako Consul nebo Olympia i dráž. Záleží na stavu i konkrétním modelu. Některé exempláře zmizí z nabídky během pár dnů.
Co stojí za návratem technologie, kterou počítače odsunuly na okraj už před třemi dekádami? Není to jen sentiment. Důvodů je víc.
Mechanika, která vydrží víc než jedna generace
Princip je vlastně jednoduchý. Stisk klávesy uvede do pohybu páku s kovovým typem a ten přes barvicí pásku otiskne znak na papír. Žádné přihlašování, žádné aktualizace systému. Prostě mechanika. A ta, když se o ni člověk trochu stará, funguje roky.
Designéři často připomínají, že podobné přístroje vydrží desítky let bez zásadních oprav. Pokud nepraskne pružina nebo se nezanese mechanismus, píší pořád stejně. Možná trochu hlučně, ale spolehlivě.
Československo bývalo významným výrobcem. Zbrojovka Brno produkovala stroje značky Consul, které putovaly i do zahraničí – podle údajů Technického muzea v Brně třeba až do Latinské Ameriky. Právě tyto modely jsou dnes ceněné pro svou robustnost a jednoduchý servis.
Nostalgie, ale i únava z obrazovek
Mluví se o takzvané digitální únavě. Neustálé notifikace, e-maily, blikající displeje. Člověk je online skoro pořád a hlava si od toho moc neodpočine. Psaní na stroji je jiné. Každé písmeno vyžaduje fyzický stisk, chybu jen tak nesmažete – a to vás nutí přemýšlet dopředu.
Některým autorům právě tohle vyhovuje. Omezení jako výhoda. Například Tom Hanks, známý sběratel psacích strojů, opakovaně říká, že mu mechanický stroj pomáhá držet disciplínu. I u nás se najdou spisovatelé, kteří první verze textů ťukají právě na kovových klávesách a až potom je přepisují do počítače.
Roli hraje i vzhled. Kovové tělo, kulaté klávesy, typický zvuk posunu válce – to všechno má atmosféru, kterou notebook nenabídne. Není divu, že se psací stroje objevují v kavárnách nebo moderních bytech jako dekorace. A někdy nejen dekorace, ale plně funkční kus historie.
Kolik může mít hodnotu
Cena se odvíjí od několika faktorů:
- celkový technický stav a funkčnost všech kláves,
- značka a rok výroby,
- původní příslušenství či obal.
Běžné modely z osmdesátých let se prodávají za několik tisíc korun. Předválečné kusy nebo limitované série se mohou vyšplhat i přes dvacet tisíc. Sběratelé doporučují zkontrolovat rovnoměrnost tisku a stav barvicí pásky – někdy rozhodují detaily.
Má ještě praktické využití?
Pro kancelářskou práci samozřejmě moc ne. Dokument neuložíte do cloudu ani ho jedním kliknutím nepošlete kolegovi. Přesto si své místo drží. Někteří učitelé je používají při hodinách techniky nebo dějepisu, terapeuti zase jako nástroj soustředěné činnosti. A pak jsou tu lidé, kteří si ho pořídí jednoduše proto, aby měli doma kout bez internetu.
Pokud jeden takový stroj doma objevíte, postup je poměrně prostý. Opatrně odstranit prach, zkontrolovat pohyblivé části a případně vyměnit pásku. Náhradní se stále vyrábějí a dají se objednat online. Teprve pak má smysl řešit, jestli si ho necháte, nebo nabídnete k prodeji – někdy může překvapit, kolik je zájemců.
Možná tedy stojí za to projít půdu o něco pečlivěji. To, co mladším připadá jako těžká a nepraktická věc, může být funkčním artefaktem s vlastním příběhem. V době, kdy většina práce existuje jen na displeji, má kov, papír a lehce nepravidelný otisk písmen zvláštní kouzlo. A to se, zdá se, znovu objevuje.
Zdroje: technickemuzeum.cz, google.com, sbazar.cz, aukro.cz
