Na první pohled docela obyčejný kámen. Jakmile ale padne tma, začne lehce světélkovat. Nález z Jeseníků zaujal nejen turisty, ale i geology – a není divu. Co za tím vlastně je, a je to vůbec něco výjimečného?
Objeven byl v oblasti, kde je geologie dost pestrá a dlouhodobě zkoumaná. Různé minerály, staré horniny, nic neobvyklého. Přesto právě tenhle kus horniny začal po setmění slabě zářit a rychle si získal pozornost lidí okolo. Nejde o žádný trik ani moderní technologii – podobné jevy příroda „umí“ už miliony let.
Světlo není nijak silné, spíš takové tlumené, někdy nazelenalé, jindy lehce do modra. Právě to napovědělo, že by mohlo jít o luminiscenci.
Co znamená, když kámen svítí
Luminiscence je schopnost některých látek vydávat světlo bez toho, aby byly rozpálené. Takže žádný oheň ani žárovka – funguje to jinak. Energie se uvolňuje, ale ne klasickým zahříváním, spíš po předchozím „nabytí“ světlem.
V tomhle případě půjde nejspíš o fosforescenci. Minerál si nejdřív vezme energii ze slunce nebo lampy a pak ji pomalu pouští ven, když je tma. Proto ten kámen svítí ještě chvíli potom, co světlo zmizí.
Jaké minerály za jevem stojí
Podobně se chovají třeba fluorit nebo kalcit. Obsahují drobné příměsi, často ionty kovů, které tu energii zachytí a později ji zase „vypustí“. Takže žádná mimozemská rarita, spíš kombinace chemie a vhodných podmínek.
Jeseníky jsou na tohle docela ideální. Historicky se tu vyskytují rudní žíly i metamorfované horniny, kde takové minerály můžou vznikat. Důležité jsou i podmínky – tlak, teplota, stopové prvky… všechno to hraje roli, i když ne vždy úplně viditelně.
Geologové říkají, že podobné kameny jsou i jinde. Jenže většina lidí si jich prostě nevšimne. Efekt se ukáže až ve tmě a navíc bývá dost slabý, takže bez cíleného pozorování snadno unikne.
Proč kámen svítí jen někdy
Důležité je, jestli byl předtím na světle. Když leží dlouho někde ve stínu nebo pod hlínou, tak nic moc neukáže. Ale jakmile nasaje dost energie, začne ji postupně uvolňovat – a to je ten moment, kdy se objeví světélkování.
Roli hraje i teplota a vlhkost. V chladu může efekt vydržet déle, protože energie odchází pomaleji. Naopak v teple to zhasne rychleji, někdy skoro hned.
Může jít o turistickou atrakci
Zpráva o svítícím kameni přilákala spoustu zvědavců. Odborníci ale trochu brzdí nadšení – odnášet si podobné nálezy není dobrý nápad. Jednak kvůli ochraně přírody, ale taky proto, že mimo původní podmínky ten efekt často zmizí, a pak je po „zázraku“.
Pokud to chce někdo vidět na vlastní oči, není to složité:
- nejdřív kámen pořádně nasvítit
- pak ho dát do úplné tmy
- a chvíli počkat, než si oči zvyknou
Pak se může objevit slabé světlo – nic oslnivého, ale zajímavé to je.
Jeseníky tak znovu ukazují, že i známá místa umí překvapit. Nejde o žádné tajemno nebo nadpřirozeno, spíš o fyziku a chemii v praxi. A možná právě to je na tom to nejzajímavější, i když to zní trochu obyčejně.
Zdroje: wikipedia.org, geology.com, britannica.com, nature.com
