Moravský kras je považován za jednu z nejlépe prozkoumaných oblastí v Česku. Přesto i tady občas vyjde najevo něco, co zaskočí i ostřílené speleology a archeology. Nedávno se v jedné hůře přístupné jeskyni objevily kresby, které tam – alespoň podle dosavadních poznatků – nepatří.
Na stěně působí nenápadně. Pár tmavých linií, jednoduché obrysy, místy cosi jako zvířecí tvar, ale nic jednoznačného. Právě to ale přitáhlo pozornost odborníků ze Správy jeskyní ČR i z Masarykovy univerzity. V centrální části Moravského krasu se totiž dosud žádné pravěké malby, jaké známe třeba z Francie, nenašly.
Důležité je i místo nálezu. Kresby leží v části, kam se běžní návštěvníci nedostanou. To trochu snižuje pravděpodobnost, že by šlo o čerstvý vandalismus, i když jistotu zatím nemá nikdo. Moravský kras navíc nikdy nebyl lokalitou, kde by bylo doloženo paleolitické jeskynní umění – tedy tvorba stará desítky tisíc let.
Co ukázal první průzkum
Odborníci zvolili neinvazivní postupy, aby povrch skály nijak nepoškodili. Vznikl detailní 3D model stěny pomocí digitální fotogrammetrie a následovala analýza pigmentu. Tmavé linie podle prvních zjištění nevypadají jako moderní barva ani sprej. Spíš připomínají přírodní uhlík, ale to samo o sobě ještě nic nedokazuje.
Roli hraje i sintr – vápenitý povlak, který se v jeskyních přirozeně usazuje. Pokud je kresba překrytá jeho tenkou vrstvou, musela vzniknout dřív než samotný povlak. A to je detail, který může všechno změnit.
Pravěké umění, nebo novodobý pokus?
V českých jeskyních se častěji setkáváme s rytinami než s malbami. Třeba Býčí skála vydala svědectví o osídlení z doby halštatské, tedy z mladší doby železné. O skutečných paleolitických malbách se ale mluvit nedalo – až dosud. Pokud by se jejich přítomnost potvrdila, znamenalo by to zásadní posun v poznání pravěkého osídlení Moravy.
Archeologové proto odebrali mikroskopické vzorky pigmentu. Následovat má radiokarbonové datování, metoda založená na rozpadu uhlíku 14. Ta umí určit stáří organického materiálu v řádu tisíců let, někdy i víc. Výsledky zatím nejsou konečné a vědci zůstávají opatrní – možná až zdrženliví.
Existuje i střízlivější vysvětlení. V 19. století do krasu mířili badatelé, trampové, někdy i nadšenci s uměleckými ambicemi. Některé jejich nápisy přežily dodnes. Rozlišit romantické gesto staré sto let od pravěkého projevu nemusí být na první pohled vůbec snadné, zvlášť když kresby působí tak jednoduše.
Proč na původu záleží
Nejde jen o akademickou debatu. Pokud by se potvrdilo, že kresby jsou pravěké, znamenalo by to okamžité zpřísnění ochrany. Jeskyně by se pravděpodobně uzavřela a lokalita by se dostala do hledáčku mezinárodního výzkumu. Moravský kras by se tím zařadil po bok evropských center jeskynního umění, což by byl bez nadsázky průlom.
V případě, že by se ukázalo, že jde o novodobý zásah, situace by byla úplně jiná. Jeskyně jsou chráněné jako přírodní památky a jakýkoli zásah do jejich stěn je bez povolení nezákonný. I malá kresba může narušit mikroklima a ovlivnit růst krápníků, což si málokdo uvědomuje.
Moravský kras pod drobnohledem
Moravský kras zahrnuje víc než tisíc známých jeskyní. Jen několik z nich je přístupných veřejnosti – třeba Punkevní nebo Kateřinská jeskyně. Ostatní zůstávají uzavřené a slouží hlavně vědcům. A právě tam se čas od času objeví nález, který připomene, že pod zemí není zdaleka všechno prozkoumáno.
Teď budou následovat další analýzy a srovnání s obdobnými lokalitami ve střední Evropě. Klíčová otázka zůstává stejná: je pigment opravdu dávný, nebo ho tam někdo přinesl relativně nedávno? Odpověď může změnit pohled na celé území.
Pro veřejnost z toho plyne jednoduché poučení. Jeskyně nejsou kronikou ani plátnem pro osobní vzkazy. Každý zásah v podzemí přetrvává desítky, někdy stovky let. A jestli se potvrdí, že kresby vznikly už v pravěku, půjde o mimořádně cenné svědectví – které si zaslouží ochranu, ne další otisky lidské ruky.
Zdroje: caves.cz, muni.cz, arup.cas.cz, nature.com
