Na první pohled to vypadá skoro jako omyl. Kmen nestoupá přímo vzhůru, ale lehce se kroutí, někdy tak znatelně, že pod dlaní ucítíte jemné stáčení. Lesníci o tom mluví roky a vědci také – a přesto stále nemáme úplně jasnou odpověď. Proč jeden strom roste rovně a jiný se stáčí do šroubovice?
Tento jev se označuje jako točivost vláken. V českých podmínkách nejde o žádnou výjimku, spíš o běžnější věc, než by si člověk myslel. Často se objevuje u smrků, borovic i modřínů. Vlákna dřeva pak neprobíhají rovnoběžně s osou kmene, ale mírně uhýbají – doleva, nebo doprava.
Dopad je překvapivě praktický. Ovlivňuje pevnost, stabilitu i to, jak se dřevo chová při zpracování. Podle údajů Výzkumného ústavu lesního hospodářství a myslivosti se určitá míra točivosti objevuje až u třetiny horských smrků. Takže žádná rarita, spíš tichá součást lesa.
Genetika versus prostředí
Jedna z prvních stop vede ke genetice. Strom si nese informaci o svém růstu podobně jako jiné organismy – rozhoduje o tvaru koruny, tempu růstu i struktuře dřeva. Pokud měl „rodič“ výrazně stočená vlákna, je pravděpodobné že část této vlastnosti přejde i na další generaci.
Jenže dědičnost není všechno. Významnou roli hraje i prostředí. Dlouhodobý vítr, který mladý strom opakovaně vychyluje, může postupně změnit způsob, jakým kmen sílí. Strom si pomáhá tvorbou tzv. reakčního dřeva – speciální vrstvy, která ho má zpevnit. A právě nerovnoměrné ukládání těchto vrstev může vést k tomu, že se kmen začne pomalu stáčet.
Lesníci si všímají, že nejvýraznější spirály vídají na hřebenech nebo otevřených svazích. Tam kde vítr nemá překážky, bývá efekt silnější. V údolích bývají kmeny většinou klidnější, rovnější.
Co se děje uvnitř kmene
Pod kůrou se odehrává poměrně složitý proces. Dřevo je tvořeno převážně buňkami nazývanými vlákna, která zajišťují pevnost i vedení vody směrem vzhůru. U rovného kmene míří tato vlákna téměř svisle. U spirálovitých stromů se však jejich směr rok od roku nenápadně vychyluje.
Odborné studie publikované v zahraničních lesnických časopisech popisují souvislost s nerovnoměrným přírůstem na obvodu kmene. Když jedna strana tloustne o něco rychleji než druhá, vzniká v pletivech napětí. Strom ho vyrovnává tak, že nové buňky ukládá pod mírným úhlem. Není to skoková změna, spíš pomalý proces který se opakuje každou sezonu.
Zajímavé je i to, že směr stáčení nebývá zcela náhodný. Některé druhy mají častěji levotočivý sklon, jiné pravotočivý. Proč tomu tak je? Odpověď zatím není jednoznačná. Pravděpodobně jde o kombinaci genetických předpokladů a vnitřní stavby buněk, možná i drobných rozdílů v růstových hormonech.
Dopad na kvalitu dřeva
Pro pilaře znamená spirálovitý kmen komplikaci navíc. Při řezání se prkna mohou kroutit, někdy i praskat, protože vlákna neprobíhají rovně. Takové dřevo je méně stabilní při vysychání a ve stavebnictví může působit potíže.
Na druhé straně – a to se často zapomíná – má točivé dřevo i estetickou hodnotu. Výraznější kresba bývá ceněná mezi truhláři. V nábytkářství nebo při výrobě hudebních nástrojů může být právě tato nepravidelnost tím, co výrobku dodá osobitost.
Může za to i změna klimatu?
V posledních letech se objevují úvahy, jestli vyšší výskyt spirálovitých kmenů nesouvisí s proměnou klimatu. Extrémní vítr, delší období sucha a celkově vyšší stres stromů mohou hrát roli. Stres zde znamená, že strom musí reagovat na nepříznivé podmínky – nedostatek vody, mechanické namáhání nebo rychlé výkyvy teplot.
Někteří čeští lesníci upozorňují, že u mladých porostů v otevřených a větrných lokalitách vidí deformace častěji než dřív. Tvrdá data ale zatím nejsou úplná, takže jde spíš o pozorování z praxe než o definitivní závěr.
Výzkumné týmy proto sledují dlouhodobé plochy a porovnávají letokruhy. Zkoumají, jestli se míra točivosti skutečně zvyšuje, nebo zda jen více vnímáme to, co tu bylo odjakživa.
Pro běžného návštěvníka lesa zůstává spirálovitý kmen hlavně připomínkou, že příroda si nehraje na dokonalou geometrii. Když na takový strom narazíte, zkuste se rozhlédnout kolem sebe. Je vystavený větru? Roste osamoceně? Odpověď někdy leží přímo před námi, jen ji přehlížíme.
Spirála v kmeni není chyba. Je to záznam podmínek, ve kterých strom žil – jakýsi dřevěný deník psaný po vrstvách. A možná právě proto nás tolik přitahuje.
Zdroje: vulhm.cz, lesycr.cz, sciencedirect.com, nature.com
