Na první pohled to může vypadat trochu zvláštně, skoro jako by se příroda spletla. V některých českých lesích se totiž celé skupiny stromů naklánějí jedním směrem, jako by je někdo lehce zatlačil. Ve skutečnosti za tím ale stojí docela pochopitelné důvody.
Když do takového lesa vejdete, hned vás to trkne. Kmeny nejsou rovné, často se stáčí podobným směrem i pod podobným úhlem. Není to náhoda. Typicky to bývá v horách nebo na okrajích otevřených míst, kde má krajina jiný charakter než hluboko v lese.
Stromy totiž nereagují pasivně. Přizpůsobují se, někdy pomalu, skoro neznatelně, ale jistě. Růst se snaží nastavit tak, aby pro ně byl co nejvýhodnější, i když to pak vypadá trochu křivě.
Vítr jako tichý tvůrce lesa
Dlouhodobý vítr hraje velkou roli. Pokud fouká převážně z jednoho směru, mladé stromky se tomu postupně podřídí. Dřevo během let zesílí tam, kde je to potřeba, a kmen se lehce vychýlí.
V horách je tenhle efekt ještě silnější. Otevřený terén dává větru prostor, takže může působit bez větších překážek. Stromy pak rostou pod jeho vlivem desítky let, a je to na nich znát, i když si toho člověk všimne až později.
Světlo rozhoduje víc než by se zdálo
Další věc je světlo. Bez něj to nejde, stromy ho potřebují pro fotosyntézu. Když přichází hlavně z jedné strany, strom se za ním začne naklánět, někdy docela výrazně.
Říká se tomu fototropismus. Zjednodušeně, rostlina reaguje na směr odkud světlo jde. V hustších lesích nebo na svazích, kde je jedna strana víc ve stínu, to bývá hodně patrné.
Často to uvidíte na okrajích lesa nebo tam kde se těžilo. Najednou je víc prostoru a světlo jde z otevřené strany. Stromy se tomu přizpůsobí, i když to nevypadá úplně rovně.
Půda někdy rozhodne víc než počasí
Velkou roli hraje i podloží. Když není stabilní, třeba na svazích nebo v mokřejších místech, kořeny nemají pevnou oporu. Strom se pak může pomalu naklánět, aniž by to bylo hned vidět.
V některých částech Česka jsou půdy, které mění strukturu podle vlhkosti. Jíl nebo písek se chovají jinak když nasáknou vodou. Dochází k drobným posunům, které se za roky nasčítají.
Když se všechno spojí dohromady
V praxi většinou nepůsobí jen jeden vliv. Spíš jde o kombinaci větru, světla a půdy, které se navzájem doplňují. Proto pak vidíme celé skupiny stromů nakloněné jedním směrem, ne jen jednotlivce.
Lesníci to sledují i z praktického hlediska. Takové stromy mohou být náchylnější při silném větru nebo těžkém sněhu, ale neznamená to automaticky problém. Často jde o stabilní stav, který trvá dlouho.
Když na takové místo narazíte, zkuste se rozhlédnout kolem sebe. Odkud fouká vítr, kde je víc světla, jak vypadá terén. Les tím vlastně ukazuje, jak funguje, jen to není na první pohled úplně jasné. A možná právě v tom je to zajímavé.
Zdroje: lesycr.cz, mendelu.cz, britannica.com, nasa.gov
