Vypadá jako suchý chuchvalec, který nemá se životem nic společného. Přesto stačí pár kapek vody a během hodin se promění v zelenou rostlinu. Takzvaná „nesmrtelná“ rostlina fascinuje vědce i laiky už desítky let a dnes víme, že nejde o trik, ale o mimořádnou biologickou schopnost přežít extrémní sucho.
Rostlině se nejčastěji říká růže z Jericha, odborně Selaginella lepidophylla. Pochází z pouštních oblastí Mexika a jihu Spojených států. V období sucha se stáhne do klubíčka a může v tomto stavu přečkat měsíce i roky. Jakmile se objeví vláha, rozvine se a pokračuje v růstu.
Nejde o vzkříšení v pravém slova smyslu. Rostlina totiž neumírá. Přechází do stavu, kterému biologové říkají anabióza, tedy extrémní zpomalení životních procesů.
Jak může přežít bez vody celé roky
Klíčem je schopnost snést téměř úplnou ztrátu vody. Běžné rostliny hynou, když ztratí asi polovinu buněčné vody. Selaginella zvládne ztratit až 95 procent a přesto si zachová strukturu buněk. Vědci zkoumající takzvané „resurrection plants“ uvádějí v odborném časopise Plant Cell, že tyto druhy produkují vysoké množství ochranných cukrů, například trehalózy. Ty stabilizují buněčné membrány a brání jejich poškození.
Důležitou roli hrají i speciální bílkoviny, které chrání buněčné struktury před rozpadem. Rostlina se při vysychání doslova smrští a uzavře, čímž omezí další ztráty vody. Když znovu zvlhne, buňky rychle obnoví svůj tvar a spustí fotosyntézu.
Není růže jako růže. Pozor na záměnu
Na trhu se často prodává i jiný druh označovaný jako růže z Jericha, botanicky Anastatica hierochuntica. Ten pochází ze Středního východu. Po navlhčení se sice otevře, ale už neobnoví skutečný růst. Jde pouze o mechanické rozvinutí suchých větviček. Skutečně „ožívá“ právě Selaginella lepidophylla.
Botanici upozorňují, že rozdíl poznáte podle barvy. Pravá resurrection plant po zalití zezelená, protože znovu aktivuje chlorofyl, tedy zelené barvivo nezbytné pro fotosyntézu. U suché pouštní růže zůstává barva spíše hnědavá.
Schopnost přežít extrémní sucho dnes vědci intenzivně studují. Podle výzkumů zveřejněných na webu Kew Gardens mohou poznatky z těchto rostlin pomoci při šlechtění plodin odolnějších vůči klimatickým změnám. Pokud porozumíme mechanismům ochrany buněk, můžeme je využít například u obilovin v suchých oblastech.
Co se děje během prvních hodin po zalití
Když suchý chuchvalec ponoříte do vody, první změny uvidíte už během několika minut. Větvičky se začnou narovnávat a přijímat vlhkost. Do několika hodin se otevřou do tvaru růžice. Během jednoho až dvou dnů se obnoví plná zelená barva.
Rostlina však potřebuje střídání sucha a vlhka. Pokud ji necháte trvale ve vodě, začne zahnívat. Odborníci doporučují krátké namočení a poté opět vyschnutí. Právě tento cyklus je pro ni přirozený.
Fascinující na celé věci je, že nejde o laboratorní kuriozitu. Suchý exemplář si můžete koupit a vyzkoušet doma. Přestože výraz „nesmrtelná“ zní přehnaně, biologická realita je dostatečně působivá sama o sobě. Rostlina nám připomíná, jak vynalézavá příroda dokáže být, když bojuje o přežití v nehostinných podmínkách.
Zdroje: kew.org, plantcell.org, britannica.com, science.org
