Třezalka tečkovaná bývala na českém venkově považována za jednu z nejcennějších bylin. Nesbírala se ale nahodile. Nejčastěji právě 24. června, na svatého Jana. Nebyla to pověra pro efekt – šlo o zkušenost předávanou po generace.
Svátek připadá těsně po letním slunovratu, kdy jsou dny nejdelší. Slunce má sílu a třezalka (Hypericum perforatum) obvykle kvete naplno. V té době je rostlina „na vrcholu“. Staré bylinkářky by samozřejmě nemluvily o účinných látkách, ale dobře věděly, že když ji člověk utrhne později, už to není ono.
Slunce, světlo a síla účinných látek
V květech najdeme například hypericin – červené barvivo, které se objeví, když květ promnete mezi prsty. A pak hyperforin, látku působící na nervovou soustavu. Dnes se ví, že právě tyhle složky stojí za tím, proč se třezalka používá při mírných depresích nebo úzkostech. Evropská léková agentura ji uvádí jako tradiční rostlinný lék, což je poměrně jasné stanovisko.
Zajímavé je, že množství hypericinu kolísá podle slunce. Čím víc světla, tím vyšší obsah – a kolem slunovratu vrcholí. Etnobotanici z Masarykovy univerzity upozorňují, že starý kalendář sběru často odpovídá tomu, co dnes potvrzují laboratorní měření. Lidová praxe tak někdy předběhla vědu, i když si to tehdejší lidé neuměli vysvětlit.
Magická ochrana i obyčejná medicína
Na vesnici ale nešlo jen o léčbu. Třezalce se říkalo bylina svatého Jana a sušené svazky visely nad dveřmi. Měly chránit stavení před zlým, před bouřkou i nemocí. Červená šťáva z květů připomínala krev – symbol života a síly. Možná i proto se věřilo, že do domu přináší světlo.
Praktická stránka byla ovšem důležitější. Z čerstvých květů se dělal třezalkový olej. Květy se lehce natlačily do sklenice, zalily kvalitním olejem a nechaly několik týdnů stát na světle. Žádný spěch. Postupně se tekutina zbarvila do červena a používala se na rány, popáleniny nebo bolavá záda. Státní zdravotní ústav uvádí, že třezalka má protizánětlivé a částečně i antibakteriální působení, což tyhle zkušenosti docela potvrzuje.
Sběr měl svá pravidla. Suchý den byl základ, ideálně kolem poledne, kdy už zmizela rosa. Mokrá nať se snadno zapařila a zplesnivěla – a tím ztratila účinek. Někdy rozhodovaly detaily, které dnes přehlížíme.
Na co si dát dnes pozor
Třezalka není jen „bylinkový čaj na nervy“. Ovlivňuje hladinu neurotransmiterů v mozku, tedy látek které přenášejí nervové signály. A právě proto může reagovat s některými léky. Česká lékárnická komora opakovaně varuje, že snižuje účinnost hormonální antikoncepce a některých přípravků na ředění krve.
Zvyšuje také citlivost kůže na slunce – fotosenzitivitu. Při vyšších dávkách se může objevit podráždění po delším pobytu na přímém slunci. Není to časté, ale stát se to může. I tady se tak symbolické spojení se sluncem potkává s realitou.
Pokud si chcete starou tradici vyzkoušet, sbírejte jen horní část kvetoucí natě a vyhýbejte se okrajům silnic nebo chemicky ošetřeným polím. A berete-li léky, raději se předem poraďte s lékařem či lékárníkem. Cit pro přírodu je důležitý, ale dnes máme i poznatky moderní medicíny – byla by škoda je ignorovat.
Zdroje: ema.europa.eu, sukl.cz, lekarnici.cz, muni.cz
